„V Kvasilově byl pivovar a byla tam fabrika – Svárovský, továrna na opravu zemědělských strojů, a když jsem se rozhodoval o tom, co si vyberu – samozřejmě, že o tom rozhodoval táta, protože jsem byl kluk, který měl čtrnáct roků – tak říkal: ‚Chceš jít do fabriky, nebo do mlýna? Nebo chceš jít do pivovaru?‘ Táta, protože měl kladný poměr k pivu, tak mě zavedl do pivovaru, abych se podíval, jak to tam vypadá. A vzhledem k tomu, že tam pracoval i můj strýc, který mě po pivovaře i provedl, tak já říkám: ‚Tak já si vyberu ten pivovar.‘ To se mi stalo osudem...“
„Za tankistu jsem se tam jako hlásil, tak si pamatuji – ten četař Koule říká: ‚Ty jsi dost slabej na to, abys byl tankistou.‘ A já povídám: ‚Jak to? Tam je přece posádka...‘ ‚Tam to není tak lehké, tam se musíš... když jeden padne, druhý ho musí zastoupit... ty náboje do toho... Ty bys to možná ani neunesl!‘ Já jsem se skoro cítil uražený, ale říkám: ‚Ale já chci být u tankistů!‘ Tak on říkal: ‚Jediné řešení je – učil jsi se dobře...? Tak dobře, jestli by ses naučil morseovku, tak bys mohl jít ke spojařům.‘“
„Noc co noc tam byly nálety, tak nás přesunuli dále, abychom tolik jako neutrpěli, protože dva kluci tam přímo zahynuli, aniž by svlékli civilní oblek, aniž by se dočkali nějaké uniformy, tak tam byli zabiti.“
Plk. Ing. Václav Petras je volyňský Čech; narodil se 3. července 1927 v Kvasilově. Navštěvoval českou školu v Kvasilově a později v Zdolbunově a byl v učení v místním pivovaru. V roce 1944 přišel při německém náletu o otce; přihlásil se pak spolu se sestrou Helenou a bratrancem Sergejem jako dobrovolník do Svobodovy armády. Byl zařazen ke spojařům a měl na starost opravy přerušených spojení. S frontovými vojsky se dostal až do Ostravy a později do Prahy. Po válce vystudoval v Praze střední pivovarskou školu a poté Vysokou školu chemicko-technologickou. Celý život pracoval v pivovarnictví; působil v pivovarech v Kadani, Opavě, Ostravě a Loučce u Nového Jičína. V roce 1970 byl jmenován ředitelem nově budovaného pivovaru Radegast v Nošovicích. Od roku 1979 byl podnikovým ředitelem Severomoravských pivovarů v Přerově. I po odchodu do důchodu pomáhal odbornou radou pivovarům u nás i v zahraničí. Za svůj celoživotní přínos byl v roce 2013 uveden do Síně slávy českého pivovarnictví a sladařství. Je nositelem mnoha vyznamenání, například Řádu Velké vlastenecké války, Dukelské medaile a medaile Za chrabrost před nepřítelem. Podílel se na činnosti Československé obce legionářské a Českého svazu bojovníků za svobodu. Václav Petras zemřel v prosinci roku 2020.
