Jitka Rousová

* 1940

  • "Babička dříve vařila pro spoustu pekařských učňů. Ještě než jim pekárnu zabavili. Byla jsem u toho, když jim děda v rámci znárodňování pekárnu předával. Děda jim říkal: 'Co když vám ji nedám?' A oni [komunisti] mu na to odpověděli: 'Tak my ti nedáme mouku a nebudeš moct péct.'"

  • "Doma byla tátova sestra, tátovi rodiče, máma, ticho, temno. Sedělo se a nebyli jsme schopni ničeho. Němci ke všemu ještě vyhlásili stanné právo, nešla elektřina, celé město paralyzovali. A já jsem jako dítě najednou pochopila, že mi tatínek už nikdy nedonese knížku, nikdy mi nic neřekne. Ta jizva byla velká. A ten strach, ten ve mně zůstal po celý život. I když jsem měla syna na vojně, tak jsem se o něj hrozně moc bála. Vždycky jsme se sbalili a jeli za ním. V lese vedle kasáren jsme mívali stan, tajně jsme ho převezli, převlékl se do civilu a byl tam s námi celý den. Měla jsem navařeno a večer jsme ho zase vezli zpět. Fakt jsem se o něj hrozně bála, ale ono to opravdu nebylo jednoduché."

  • "Novinář Stanislav Motl právě píše, že ten jeden [bývalý člen Hitlerjugend, který pravděpodobně zastřelil v roce 1945 otce pamětnice] toho hrozně litoval. On se mě právě pan Motl ptal, zda bych mu něco řekla, kdybych se s ním setkala, a já jsem říkala, že ne. Že já nemůžu soudit. Já bych mu i klidně ruku podala, když vím, že toho lituje. Ale nezanášela bych prostě zase zlo do světa, nikdy. Je ho tady i tak dost. Já bych nebyla ta, kdo by je soudil. Nakonec třeba je odsoudí osud. Budou umírat. Já jsem viděla umírat lidi v hodně velkých bolestech. A to si potom odnesou."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Velké Meziříčí, 02.08.2019

    (audio)
    délka: 02:57:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Uvědomila jsem si, že mi tatínek už nikdy nepřečte pohádku

Fotografie z mládí
Fotografie z mládí
zdroj: archiv pamětníka

Jitka Rousová se narodila 12. září 1940 do rodiny architekta Vladimíra Neumana, který za války ve Velkém Meziříčí prostřednictvím rodinné pekárny zásoboval odboj a partyzány. Společně s dalšími stál také u zrodu Horáckého divadla. V době květnového národního povstání roku 1945 ovládli Velké Meziříčí povstalci a na radnici zasedl nový výbor, ke kterému patřil také Jitčin otec. Zvrat nastal 6. května 1945. Radnici obsadila vojenská jednotka německého wehrmachtu ustupující před Sověty. Všechny členy výboru němečtí vojáci následně popravili a naházeli do řek. Další lidé pak zahynuli při osvobozovacích náletech. Na meziříčském hřbitově tak skončila na sklonku války stovka nevinných. Vladimír Neuman získal in memoriam četná ocenění za statečnost a protinacistický odboj, jeho pozůstalá rodina však navzdory tomu žila v bídě. Po roce 1948 komunisté znárodnili Neumanovým jejich rodinnou pekárnu a matce pamětnice, která se snažila přivydělat každou korunu, sebrali později i vdovský důchod s odůvodněním, že překročila povolenou výši výdělku. Jitka se vyučila zubní laborantkou, později pracovala jako dětská zdravotní sestra. Ztráta otce v raném věku poznamenala pamětnici na celý život.