MUDr. Václav Bedřich

„A já jsem povídal: ,Poslyšte, máte bolest? Ne. Máte úraz? Ne. Jdete s touhletou věcí? To jste snad mohl přijít za dne?!‘ – ,No, no, za dne, prosím vás. Vždyť máte šichtu, vždyť máte noční směnu!‘ Já povídám: ,To není noční směna a vaše chování mi připadá trošku hulvátský.‘ A on: ,No, no, no, tak máte peníze. Máte platy veliký!‘ Já povídám: ,Máme dvanáct set padesát kurun.‘ – ,No, no, tak máte byty a vily.‘ Já povídám: ,Hele, je půlnoc, pojďte k nám na malé kafe.‘ A on šel. Takže jsme šli přes park, do třetího patra. Tam byla chodba řádových sester, kde byly cely, ale řádové sestry tam už nebyly, byly tam zdravotní sestry. A já jsem říkal: ,Tady se zujte.‘ Tak se zul a capkal po rozestlaném gauči a chtěl jít k oknu, kde byl malej stoleček na to kafe, ale musel se hlavou vyhýbat mokrým plenám, které jsme tam sušili asi na čtyřech takových provazcích. Tak byl trošku překvapený, moc nemluvil, vypil kafe a vypadl.“

„Po maturitě jsme šli před komisi a tam byl dotaz: ,Takže vy byste chtěl do zdravotnictví?‘ – ,Jo, jo, jo.‘ – ,Dobře, dobře a budete taky soudruhu pracovat s mikroskopem?‘ – ,No, já nevím, možný to je.‘ – ,A kdo vyrábí mikroskopy?‘ – ,Meopta Košíře.‘ – ,Dobře, dobře a co je důležitý pro Meoptu Košíře?‘ – ,No, snad přesné strojírenství.‘ – ,Ano, ano a pro přesné strojírenství?‘ – ,No, hutě.‘ – ,Ano a pro hutě?‘ – ,Doly.‘ – ,Výborně, takže půjdete teďka na rok do dolů.‘ Byl jsem překvapený, protože jsem dobře studoval a měl jsem těch brigád poměrně hodně.“