„Když houkaly sirény takovou tu přípravu nebo nebezpečí, to byla taková ta přerušovaná siréna, tak jsme utíkali domů, a když byl nálet, tak nás nechali ve škole ve sklepě. A to se pamatuji, že vždycky měl člověk strach, aby doběhl včas domů, a taky jsme nosili tenkrát takový sandály, ale měly dřevěnou podrážku. A jak jsme utíkali ve škole ze schodů, tak jsem se jednou skutálela, a pak jsem vypadala jako po boji...“
„Všichni byli pryč a já jsem zrovna neměla žádné jídlo, to jsme zrovna bydleli na Vinohradech a tam byl obchod blízko Olšan. Tak jsem tam běžela nakupovat aspoň chleba, protože nic nebylo! A teď se tam vytvořila taková obrovská fronta a já už jsem měla před porodem, říkala jsem si, nevím, co bude. No, nakonec se na mne fronta dostala, a když jsem chtěla větší kus másla a větší kus chleba, tak jsem dostala jenom půlku a nemohla mi dát větší kus, aby se dostalo na všechny.“
„Příprava se konala několikrát i u nás o Vánocích. Prostě se sešlo spousta lidí, kteří v tom pracovali, mladí, kněží a pedagogové. Byly to různé přednášky, jak vést mládež, taky se učili různým hrám, a ty přípravná setkání na chaloupky se pak organizovaly tak, že jsme vyklidili pokoje, posedali si lidi, kam se dalo, třeba pětadvacet lidí v jedné místnosti, a tam se přednášelo... já se pamatuji, že jsem vařila kýble guláše, abychom to množství mladých nakrmili, no byly to zážitky hezké, ale někdy i velice náročné...“
Mariana Muchová, rozená Jíšová, se narodila 6. září 1934 v Praze na Vinohradech v rodině právníka. Zde zažila konec války. Po válce se zapojila do skautského hnutí. V Praze nesměla kvůli svému původu studovat, odešla proto k tetě do Humpolce, kde vystudovala střední zdravotní školu. Po návratu do Prahy pracovala jako laborantka a dálkově vystudovala Pedagogickou fakultu UK. Poté pracovala jako učitelka. Katolíci se v té době nesměli mimo kostel nijak organizovat, a proto Mariana Jíšová založila při kostele pěvecký sbor. V roce 1959 se provdala za RNDr. Václava Muchu a stala se jeho oporou v jeho tajné činnosti. Kromě péče o pět dětí se věnovala práci s katolickou mládeží. V sedmdesátých letech se dům manželů Muchových v Praze na Klamovce stal pro katolíky ilegálním kulturním centrem podporovaným ze zahraničí. Od konce sedmdesátých let se pamětnice podílela na organizaci salesiánských pobytů, například letních táborů pro děti, tzv. chaloupek, nebo vánočních setkání. Pod hlavičkou ČSTV založili s manželem turistický oddíl vedený ve skautském duchu. Manžel získal jáhenské svěcení; zemřel v roce 1995. Mariana Muchová se stále ráda setkává se svými přáteli; vzájemnou podporu považuje za velmi důležitou.
