Věřím na slunce, i když nesvítí
Jan Lachman se narodil 18. května 1962 v Ostrově nad Ohří do velké rodiny se šesti dětmi. Po čase se Lachmanovi přestěhovali do městečka Kdyně v západočeském pohraničí. Rodiče vedli děti ke katolické víře. Pamětník nebyl v Pionýru a na studium na gymnáziu tak nedostal doporučení, nicméně se mu podařilo dostat na učňovský obor opravář zemědělských strojů s maturitou v Plzni. Na začátku 80. let začal studovat na Vysoké škole zemědělské, ale studia těsně před státnicemi nedokončil. Rozhodl se pro studium katolické teologie v Římě. Využil turistický pobyt v tehdejší Jugoslávii a v červnu či červenci 1985 se pokusil přejít v tehdejší Jugoslávii (na území dnešního Slovinska) hranici do Itálie. Dostal se do Říma a začal studovat na Lateránské univerzitě filozofii, teologii a religionistiku. Neuměl zpočátku žádný cizí jazyk, ale zkoušky i italštinu nakonec zvládl, studia dokončil a začal se připravovat na doktorát. Rodina ani jeho pět sourozenců nebyli nijak kvůli jeho emigraci perzekvováni. O Vánocích 1989 mohl s velkou radostí odjet poprvé domů a v roce 1992 se vrátil natrvalo. Začal pracovat jako kaplan a souběžně učil na teologické fakultě Jihočeské univerzity. V té době potkal svoji budoucí ženu Editu a po velkém vnitřním boji se rozhodl odejít z kněžské služby a založit rodinu. Zpočátku neměli manželé kde bydlet, pamětník prošel mnoha různými zaměstnáními – od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy přes grantovou agenturu, soukromé univerzity, krátce i přípravou na vedení hospicu. Dnes pracuje na Vysoké škole Škoda Auto v Mladé Boleslavi, má tři dcery a je se svým životním rozhodnutím spokojený.