František Škarda

* 1928

  • „V roce 1948 jsem si podal žádost na vysokou školu. Mezitím ale přišel Únor. Člověk to tak tehdy nebral. Člověk nevěděl, co ten nástup komunismu vlastně znamená. Tak jsem si podal žádost a dostal jsem cyklostylovaný žlutý papír, kde byla dopsaná jen adresa. Nebyl jsem to asi jen já, kdo to obdržel. Stálo tam: ‚Jelikož jsme zjistili, že nevyhovujete podmínkám budoucího socialistického zemědělství, nemůžete být přijat na vysokou zemědělskou školu.‘ Tak jsem utřel hubu, jak se říká. Pracoval jsem pak tedy dál ve Strojní a traktorové stanici až do vojny.“

  • „Horší to bylo psychicky. Havíři to měli jednodušší. Přišli domů, najedli se, šli na pivo nebo se natáhli na kanape, doma měli rodinu, manželku, ale my jsme byli v permanenci pořád. Přišla třeba neděle, a oznámili nám, že máme pohotovost a vycházku dostane jen ten, kdo má návštěvu. To se stávalo třeba čtyři neděle za sebou. Měsíc jsme nedostali vycházku. Takhle psychicky nás drásali. Dostal jsem potvrzení z nemocnice, že otec je smrtelně nemocný, a nepustili mě za ním. Nebo nám řekli, že je imperialistické ohrožení. Dělali jsme si s klukama legraci: ‚Kluci, jdeme brousit lopaty a krumpáče, imperialisti nás napadnou...‘ A byli jsme zavření na kasárnách.“

  • „Byl tam kádrovák, nově nasazený člověk. Bylo to asi v roce 1950. A přijel za mnou a povídá: ‚Hele, soudruhu, my bysme tě potřebovali jako kádrovou rezervu. My se zaručíme, že si doděláš vysokou školu, v Sokolově půjde ředitel za dva roky do penze a mohl bys to po něm převzít. Zatím bys mohl být jeho náměstek.‘ Pro mě to bylo lákavé, ne, že ne. Přišel jsem domů a řekl to otci. Že jsem dostal nabídku, kdybych vstoupil do strany. Otec mi řekl: ‚To nikdy nedělej, protože komunisti, to je hnůj. Dostali by tě do drápů a byl bys nucený dělat svinstvo, anebo by tě zničili.‘ Tak mi to zkrátka vysvětlil a já jsem to odmítl. Slušně. Tak jsem to odmítl a na podzim jsem šel na vojnu k PTP do dolů na Kladno.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hroznová, EyeDirect, 16.08.2017

    (audio)
    délka: 02:56:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunisti by tě dostali do drápů a zotročili

František Škarda cca 1954
František Škarda cca 1954
zdroj: archiv pamětníka

František Škarda se narodil 9. července 1928 na samotě Hájka poblíž Lubence v západních Čechách, kde jeho otec Šimon v roce 1925 koupil statek a začal od píky hospodařit. Po postoupení sudetských území Německu museli v roce 1940 Škardovi statek opustit a přestěhovat se do protektorátu. Většinu války prožili na velkostatku v Baldově u Domažlic, kde otec dostal místo správce a kde se rodina dočkala osvobození americkou armádou. Od dubna 1945 na statku skrývali 32 maďarských Židovek, které se na Domažlicko dostaly z transportu, kromě nich otec bez vědomí rodiny ukrýval ještě tři sestřelené piloty. Pamětník podrobně líčí osvobozovací manévry amerických vojáků i útěk německé jednotky z Baldova. Po válce se rodina vrátila do Hájky u Lubence, jejich statek byl už ale neobyvatelný. Dostali k užívání jiný statek v Lubenci. Ten jim však komunisté sebrali v roce 1951, přestěhovali se do domku, otci zakázali pracovat v zemědělství. František Škarda v roce 1947 odmaturoval na plzeňské rolnické střední škole, na vysokou školu zemědělskou ho však coby syna „kulaka“ nevzali. Poté, co odmítl nabídku vstoupit do KSČ a stát se kádrovou rezervou s možností vystudovat vysokou školu, musel v roce 1950 narukovat k PTP do kladenských dolů. Z vojny se vrátil až v roce 1953, po otcově smrti. Pracoval pak jako agronom, pomocný dělník a mechanizátor. Celý život byl věřící. S manželkou vychovali dvě vlastní a tři adoptované romské děti.