Po okupaci emigroval. Bolestný stesk ho vrátil domů
Václav Helšus se narodil 6. března 1947 v Lounech, kde s rodiči a dvěma bratry žil v budově místního mlýna. V polovině šedesátých let začal pod vedením profesorky Vlasty Fabianové a ředitele Realistického divadla Karla Palouše studovat DAMU. Okupace Československa v srpnu 1968 i následná reakce veřejnosti ho zklamaly natolik, že se koncem roku rozhodl k emigraci do Velké Británie. Téměř rok se zde živil manuální prací a ve volném čase navštěvoval divadla. Po ročním pobytu na Západě se však do Československa vrátil a DAMU dokončil v akademickém roce 1969/1970. Po úspěšném absolvování nastoupil na několik měsíců do Kladivadla v Ústí nad Labem, později do Divadla Ypsilon, které tehdy fungovalo v Liberci. Exceloval v několika slavných inscenacích, ale také se zde seznámil se svou budoucí manželkou Dagmar Gregorovou. V roce 1978 se Divadlo Ypsilon rozhodlo změnit působiště a soubor se odstěhoval do Spálené ulice v Praze. Nová poetika divadla se však Václavovi příliš nezamlouvala, proto se chopil příležitosti a odešel do angažmá libereckého Divadla F. X. Šaldy, kde (s dvouletou pauzou strávenou v Národním divadle) zůstal až do revoluce v roce 1989. V revolučních listopadových dnech se Václav s libereckým divadelním souborem zapojil do stávky. S ženou Dagmar Helšusovou jezdili po severočeských továrnách, promlouvali k dělníkům či přednášeli projevy k davům demonstrantů. Později byli oba u zrodu libereckého Občanského fóra. Václav Helšus se hereckému řemeslu věnuje dodnes. V roce 1995 byl nominován na cenu Thálie za roli Vávry v divadelní hře Maryša. V roce 1999 získal cenu za nejlepší herecký výkon v rámci Festivalu českého divadla ve hře Zločin a trest. Hrál také v řadě filmových a seriálových rolí. V roce 2020 jej diváci mohli spatřit ve filmu Modelář.