Neměla jsem ambice stavět si pomník
Stáhnout obrázek
Dagmar Lastovecká se narodila 24. června 1951 v Brně. Její otec, právník Zdeněk Kessler, byl v roce 1953 odsouzen za velezradu a špionáž na 17 let vězení. Trest si odpykával v jáchymovských uranových dolech. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960. Dagmar Lastovecká vystudovala gymnázium (SVVŠ) v ulici Matyáše Lercha a v roce 1969 nastoupila na tehdy čerstvě znovuotevřenou brněnskou právnickou fakultu. Zde poznala svého budoucího manžela Evžena Lastoveckého. Na konci studia se vzali a v roce 1973 se jim narodil syn Richard, v roce 1975 přišla na svět dcera Nora. Dagmar Lastovecká pracovala ve Státní bance československé a v podniku Drupos. V první polovině 80. let její manžel onemocněl rakovinou a zemřel. V průběhu roku 1989 byla zvolena coby nestraník do rady pracujících v podniku Drupos. 28. října 1989 se účastnila tichého protestu proti komunistickému režimu v ulicích Brna, 12. listopadu téhož roku měla možnost vycestovat se zájezdem věřících do Vatikánu na svatořečení Anežky České. Po 17. listopadu 1989 byla jednou ze zakládajících členů Občanského fóra v Druposu a ve své městské části. Ve volbách roku 1990 zasedala ve volební komisi, později byla členkou brněnské komise pro malou privatizaci. Roku 1991 se stala členkou nově založené Občanské demokratické strany (ODS) a roku 1992 několik měsíců před rozdělením Československa působila jako poslankyně ve Federálním shromáždění. Roku 1994 kandidovala za ODS do zastupitelstva města Brna a byla zvolena primátorkou. Po čtyřech letech ve funkci primátorky úspěšně kandidovala ve volbách do Senátu. V roce 2003 byla jmenována soudkyní Ústavního soudu, v této funkci působila do roku 2013.
