Bohuslav Holý

* 1954

  • „To byl lidský strach, fakt jsem se bál. A to že dneska některý lidi říkají, že to bylo jednoduchý a že to bylo předem rozhodnutý, to je lež. Byli lidi, jako jsem byl já, který do toho šli a měli strach. Ta generální stávka, to bylo připravený, ale nikdo vlastně nevěděl, jestli to klapne. A to je ta moje vzpomínka, kdy mi spadnul kámen ze srdce. A prostě to klaplo. To nadšení bylo fakt velký a i ta Škodovka se domluvila. Pepa Bernard, kamarád, se spolu s dalšími domluvili a vytáhli ty škodováky a přivedli je na náměstí. Což bylo velký vítězství.“

  • „Nevím, nakolik to bylo věcí dramaturgie, tam určitě někdo zasahoval. Oni proto měli ty kulturbeobachtři, dohlížitelé, takový zvláštní terminus technikus – poťouchlost. Že prostě je tam schovaný nějaký vzdor, což my jsme samozřejmě zatím hledali a snažili jsme se to vypíchnout. Když se dělala Balada z hadrů Osvobozeného divadla, tak pro nás bylo úžasný, že jsme na jevišti sdělovali: ‚Místo chleba žvýkáme hesla.‘ Vždycky tam bylo něco, co pro nás znamenalo vzdor. Cenzoři za tím hledali ty poťouchlosti a snažili se to vytlačit. Ale nevzpomínám si, že by k něčemu došlo třeba během zkoušení. Protože režiséři byli naladění jako my. Já nepamatuju, že by tam někdy přišel režisér, který by byl opravdu komunista. V tomhle byla ta Alfa bezvadná, proto jsem tam byl tak šťastný a jsem dodnes.“

  • „Taková vzpomínka. V roce 1969 se hrál hokej, koukali jsme na to v televizi a Československo porazilo Rusy na mistrovství světa. A tenkrát byla ve znaku husitská pavéza a rudá hvězda a někteří hokejisti měli tu hvězdu na dresu přelepenou. Na protest. My jsme ty Rusy porazili. A tenkrát byly velké bouře v Praze. Byl rozmlácený Aeroflot. My jsme večer dokoukali hokej a šli jsme do ulic tady v Plzni. Byl to velký průvod. Šli jsme ze Slovan na náměstí Republiky. A pomalu přibývali další lidi. A křičeli různý hesla jako třeba: ‚To Rusové čumí, co ti Češi umí‘. A pak už to končilo, jak jsme se blížili k náměstí, třeba tím, že se křičelo: ‚Ať chcípne Rus‘. Mělo to docela drsný vývoj. Okolí bylo velmi krutě naladěno proti okupaci a okupantům. Tak jsem to tehdy vnímal. Co nastalo potom, doba čistek a prověrek, to bylo velký zklamání.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 02.02.2022

    (audio)
    délka: 01:09:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V Plzni jsme stávkovali jako první

Buhuslav Holý na počátku 80. let
Buhuslav Holý na počátku 80. let
zdroj: Archiv pamětníka

Bohuslav Holý se narodil 3. února 1954 v Plzni. Jeho otec Bohuslav Holý byl evangelický farář. Kvůli tlaku státní bezpečnosti se ale svého povolání vzdal a živil se jako dělník. Matka Anna Holá byla v domácnosti. Do rodiny se narodilo šest dětí, což tehdy nebylo běžné. U Holých se otevřeně mluvilo o nesouhlasu s komunistickým režimem a pěstovali lásku k umění a divadlu. Po srpnové invazi v roce 1968, kterou Bohuslav zažil na skautském táboře v Sušici, se jako čtrnáctiletý zapojil do roznášky novin informujících o okupaci. Brzy nato se začal pohybovat mezi nezávislou mládeží v Plzni. I když se nejprve vyučil drogistou, nastoupil v roce 1977 jako kulisák do plzeňského divadla Alfa a od roku 1984 tu začal působit jako herec. V tomto divadle zažil také sametovou revoluci. Během listopadových událostí roku 1989 organizoval stávky plzeňských divadel. V roce 1992 se oženil s Klárou Tomzcovou a později se mu narodily dvě děti. S divadlem Alfa po revoluci hostoval v mnoha zemích a působil v něm i v době natáčení v roce 2022.