Venku chodily holky, za chvíli začaly kvést kaštany. A já byl v báni

Stáhnout obrázek
Liboš Buben se narodil 9. května 1926 v Rychnově nad Kněžnou. V říjnu 1941 se s matkou přestěhoval do pražských Kobylis. Jako šestnáctiletý se stal přímým svědkem dění na místě atentátu na Reinharda Heydricha krátce po jeho uskutečnění. Na podzim 1944 nastoupil na Generální ředitelství Škodových závodů v Praze jako mechanik psacích a počítacích strojů. Dne 14. února 1945 sledoval ze střechy podniku americké bombardování Prahy. Následující den byl poslán do Brna kopat zákopy. Po dvou měsících onemocněl kurdějemi a málem nepřežil. Dne 5. května 1945 byl na Václavském náměstí, když i tam plně propuklo Pražské povstání. Útočiště našel u svého zaměstnavatele. Nafasoval pušku a do 9. května 1945 hlídkoval na jeho střeše (dnešní Magistrát hl. města Prahy a Palác Adria). Na podzim 1948 nastoupil základní vojenskou službu do Vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích. Půl roku před jejím koncem byl obviněn z údajného hanobení armády a důstojnického sboru a bez možnosti obhajoby okamžitě uvězněn do Vojenského vězení na Hradčanech. Dostal sedm měsíců v pracovním táboře. Trest si odsloužil v kamenolomu v Dobřichovicích a při opravě tvrze v Kuřivodech. Po jeho skončení musel nasluhovat sedm měsíců u PTP. Domů se vrátil na jaře 1951. Začal pracovat jako opravář kotlářského nářadí v podniku Sdružených řemesel. Ve stejném podniku pak dělal výtaháře. Na konci padesátých let pracoval jako opravář vysokozdvižných vozíků a poté opět jako výtahář. V roce 1986 odešel do penze. Od té doby žil na chalupě v Polevsku u Nového Boru. Zemřel 1. března 2017.