podplukovník Josef Majírský
* Neznámý
-
„(Vy jste říkal, že při přísaze hovořil Gottwald o nějakých ideálech. Jaké to byly?) Říkal, že bude Československo takové, jaké bylo. Že Slovensko bude opět jeho součástí. Že bude tak, jak bylo za Beneše a za Masaryka. Že je potřeba se spojit a bojovat. My jsme šli na sovětskou stranu proto, že tohle nás táhlo. Nikdo nás nemusel přesvědčovat, abychom přeběhli. Žádné přesvědčování nebylo třeba, ani u obyčejných vojáků.“
-
„(Jak probíhala přepadová akce?) Přepadové akce se organizovaly navečer. Šlo se na cesty, kudy jsme věděli, že půjdou Němci. Schovali jsme se do některé zatáčky. Když se blížila jejich jednotka, tak na čelo se hodil granát. Potom byla zahájena střelba na zbytek mužstva. Většinou jsme získali munici a proviant. Takhle nějak to vždycky probíhalo.“
-
„Tehdy vzniklo Slovenské národní povstání a my jsme měli být ta posila na Slovensku. Jenže nás nenasadili hned na Slovensko, ale na Duklu, kde jsme byli asi deset dní. Slovenské národní povstání začalo ale kulhat, tak nás tam poslali letadly. Ale trvalo to asi měsíc a půl, skoro dva měsíce, než jsme se na Slovensko dostali. Dorazili jsme na Banské Bystřice na letiště u Zvolena. Tady nás dělili na menší skupiny.“
-
„(Myslíte si, že celá dukelská operace byla k něčemu vzhledem k obrovským ztrátám?) Já jsem byl tehdy voják. Plnil jsem úkoly, na který jsem byl vycvičen. To se nedalo o tom moc přemýšlet. Po válce je mnoho generálů. Prosadili jsme se, ale co to mělo za politický význam… Dnes se to jeví celé jinak. Já do politických směrů zasahovat nemůžu. My jsme se měli prosadit a to se nám povedlo.“
-
„(Když jste byl ve válce a prožíval jste těžké chvíle, litoval jste někdy toho, že jste vstoupil do armády?) Ne. My jsme to brali jako povinnost. Například minulý rok jsme byli odměněni určitou finanční částkou. My jsme ale po penězích nikdy nešli. Ti, co byli na západě, si ukládali žold do mezinárodní banky. Po válce jsem se ptal kamaráda, odkud má tak krásnou látku na šaty. A on: ,Přece jsem si naspořil!‘ My jsme dávali na letadla, na tanky tak dále. My jsme měli co na sebe a co jíst a po ničem jiném jsme netoužili. Myslím, že ten základ byl úplně jiný.“
-
Celé nahrávky
-
neznámo, 14.10.2008
(audio)
délka: 45:09
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
Přede mnou zemřel chlapec. Ale člověk to nesměl tak brát, protože byla válka
Josef Majírský je původem Slovák. V roce 1942 narukoval do armády Slovenského státu. Nejprve prošel jednoročním výcvikem a poté byl poslán na frontu bojovat proti Sovětskému svazu. Po třech měsících, během ústupu německých jednotek, přeběhl na sovětskou stranu. Asi měsíc a půl strávil pan Majírský v gulagu. Poté začali v Jefremově organizovat 2. československou paradesantní brigádu, do které vstoupil. Jednotka prošla v Jefremově výcvikem. Poté se dostala do Proskurova. Ještě v Sovětském svazu složily jednotky vojenskou přísahu, které byl přítomen i Klement Gottwald. Jednotka byla poslána na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Jednotky se zúčastnily ještě bojů na Dukle, kde byl pan Majírský poprvé bojově nasazen. Na konci války došel pan Majírský s jednotkou do Žiliny. Po skončení druhé světové války zůstal v armádě. Postupně získal hodnost podplukovníka. V roce 1977 odešel do penze.