Petr Bechyňák

* 1952

  • „My jsme v podstatě skautovali někdy od roku třiašedesát, zhruba. Partu malejch ministrantů od Krista Krále ve Vysočanech si vzal na starosti pan inženýr architekt Oliva a svolával nás do sakristie, kde jsme se jednou za čtrnáct dní scházeli, takhle v sobotu odpoledne, protože v sobotu byla kratší pracovní doba i kratší škola. A odpoledne tam s náma jednak probíral, tehdy byla latinská ministrance, takže jsme se vlastně učili nebo nás přezkoušel z toho, co se má odpovídat při mši. A druhou část, ta byla o moc zábavnější, protože jsme si tam hráli všelijaký hry a v podstatě, když se tak podívám zpětně, jsme skautovali. Nebylo možný vyjít ven, protože bolševik takovýhle aktivity, zejména s dětma, velice přísně stíral. Kdyby se to bolševici domákli, tak by velmi pravděpodobně pana inženýra Olivu zavřeli. Nicméně risknul to, a když se v šedesátým osmým rozvolnilo, tak si troufnul s námi jít tak asi dvakrát nebo třikrát na procházku v tu sobotu ven, do přírody. A potom nám přived dalšího, vlastně dospělýho kluka, Kima, pana Petra Maišaidra, kterýho představil jako starýho zálesáka a skauta. A že nás Kim, tedy Petr Maišaidr, že nás povede společně s Robinem, s panem Olivou, a že založíme skautskej oddíl. Takže byli jsme někdy v květnu na zakládající výpravě, kde vzniknul náš skautskej oddíl. Pak jsme byli na táboře v Třeboníně, a když jsme se vrátili, tak asi tři dny poté přijeli Rusáci.“

  • „Já jsem nastoupil na průmyslovku v roce 68, takže tam to bylo supr. Ale už na průmce jsem viděl, jak se postupně přitahujou, přitahujou takový ty ozubený kola, mezi kterýma nás chtěli mlít. Například když jsem chodil do třeťáku, to znamená zřejmě v sedmdesátým prvním, k nám na průmku přišel syn Milouše Jakeše, mladej Jakeš, a začal tam dělat pořádek. Začal propagovat Socialistickej svaz mládeže a najednou bylo řečeno, že kdo nebude ve Svazu mládeže, tak neodmaturuje. Což je dosti, dosti komplikovaná záležitost. Nicméně moji spolužáci se tomu velmi vehementně smáli až tak do března 72, to jsme měli, že jo, v červnu jsme maturovali a v březnu všichni houfně hupsli do SSM, dva z nich rovnou do KSČ. A zůstali jsme dva, s Jirkou Culkou, kteří jsme do SSM nevstoupili. Přesto jsme odmaturovali, oba velmi dobře.“

  • „Naši, děda s babičkou, táta s mámou i my všichni jsme věřící, katolíci. Já jsem začal zhruba od šesti let ministrantovat v kostele. A naši nás docela pravidelně přihlašovali na náboženství. To byl ve škole nepovinnej předmět a já si pamatuji, když už jsem rozum bral, v devátý třídě, to jsme chodili do školy na Balabence. Tam měl ředitel jenom čtyři přihlášky na náboženství, a sice od nás, od Bechyňáků. Co jsme si od něj užili, co si rodiče užili od něj, těžko si představit. Mě měl třeba na tělocvik, a i když jsem v tý době nebyl nijak zvlášť nemotornej a docela si myslím, že mně sportování šlo, tak na mě pořád pokřikoval. On špatně říkal ‚ř‘, takže na mě pokřikoval: ‚Cvič pofádně, kostelníku!‘ Ale to byla jenom jedna z toho. Samozřejmě, protože jsme byli jako černá ovce ve škole, tak si nás děti dobíraly. A můžu říct, že po čase se ta jejich averze změnila v kladnej přístup. Když jsme se potom po letech sešli, coby už starší, tak o tom, že jsme věřící a že jsme byli vždycky, mluvili docela s úctou.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 08.12.2020

    (audio)
    délka: 02:11:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ve škole jsem byl černá ovce

Petr Bechyňák
Petr Bechyňák
zdroj: archiv pamětníka

Petr Bechyňák se narodil 7. listopadu 1952 v Praze. Pocházel z věřící rodiny a kvůli své víře měl problémy už na základní škole, kde si na něj zasedl ředitel. Od roku 1963 se potají scházel s ostatními ministranty z vysočanské Svatyně Krista Krále a v roce 1968 byl u zakládání skautského oddílu. Na střední škole odmítl vstoupit do Socialistického svazu mládeže (SSM) i přesto, že hrozilo, že nesloží maturitu. Později také odmítal vstoupit do komunistické strany, kvůli čemuž pracoval stále za nástupní plat. S manželkou vychoval sedm dětí – čtyři vlastní a tři v pěstounské péči.