„My jsme v podstatě skautovali někdy od roku třiašedesát, zhruba. Partu malejch ministrantů od Krista Krále ve Vysočanech si vzal na starosti pan inženýr architekt Oliva a svolával nás do sakristie, kde jsme se jednou za čtrnáct dní scházeli, takhle v sobotu odpoledne, protože v sobotu byla kratší pracovní doba i kratší škola. A odpoledne tam s náma jednak probíral, tehdy byla latinská ministrance, takže jsme se vlastně učili nebo nás přezkoušel z toho, co se má odpovídat při mši. A druhou část, ta byla o moc zábavnější, protože jsme si tam hráli všelijaký hry a v podstatě, když se tak podívám zpětně, jsme skautovali. Nebylo možný vyjít ven, protože bolševik takovýhle aktivity, zejména s dětma, velice přísně stíral. Kdyby se to bolševici domákli, tak by velmi pravděpodobně pana inženýra Olivu zavřeli. Nicméně risknul to, a když se v šedesátým osmým rozvolnilo, tak si troufnul s námi jít tak asi dvakrát nebo třikrát na procházku v tu sobotu ven, do přírody. A potom nám přived dalšího, vlastně dospělýho kluka, Kima, pana Petra Maišaidra, kterýho představil jako starýho zálesáka a skauta. A že nás Kim, tedy Petr Maišaidr, že nás povede společně s Robinem, s panem Olivou, a že založíme skautskej oddíl. Takže byli jsme někdy v květnu na zakládající výpravě, kde vzniknul náš skautskej oddíl. Pak jsme byli na táboře v Třeboníně, a když jsme se vrátili, tak asi tři dny poté přijeli Rusáci.“
