Miloslav Zídka

* 1934

  • „Když se tehdy tatínek vrátil z toho vězení, takže z té Moravy jel do Hrusic na hřbitov, aby navštívil mrtvé zesnulé rodiče. Tak ho tam někdo viděl a dostal tři sta korun pokuty. Protože my měli, když nás stěhovali, tak jsme měli zákaz se vrátit do obce a navštěvovat říčanský okres. Takže někdo ho viděl a dostal pokutu. Takže takoví byli lidé, nevím, kdo ho viděl, a dostal pokutu. Tenkrát platil tři sta korun. Tehdy se vydělávalo asi osm set korun za měsíc, takže to byl skoro půlměsíční plat.“

  • „Maminka měla přeci jen nějaké lepší věci, takže to tam nakonec (na statku – pozn. ed.) všechno zůstalo. A když chodívali lidé ráno do práce, tak nacházeli tady nějakou utěrku, s monogramem a tady nějaké povlečení. Dříve si dělávaly nevěsty monogramy a nebo později i maminka. Takže se všechno rozkradlo. A ono i teď, když jsem se sešel s lidmi, tak jsem se ptal souseda, tady jsem od roku 1970, takže jsem se ptal: ‚My jsme měli dva kočáry, kam to přišlo, kde to je?‘ A on říkal: ‚Pokud vím, když se dělala dálnice, tak ten jeden kočár vozili po dálnici za traktorem, ti stavitelé.‘ On už chudák byl nemocný a zjistil jsem, že ten kočár je u nich ještě pořád shnilý ve stodole.“

  • „Takže například: maminka si mohla vzít troje spodní prádlo, my chlapi, muži troje spodní prádlo. Maminka si mohla vzít dvoje pracovní dámské šaty, jedny sváteční, dále dva kabáty letní a zimní a my jako muži jsme si mohli vzít dva páry bot. Jak maminka, tak my dva páry bot. Bratr chodil do školy, byl malý chlapec, takže ten měl dva páry bot, dvoje dětské oblečení, mně bylo dvanáct roků. Dále ještě čtyři postele, povlečení, myslím, že osm polštářů, tři skříně a ani rádio jsme si nemohli tam odsud odvézt. Ráno tam přijel nějaký člověk, asi policajt se šoférem a naložilo se jenom to, co nám napsali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Poddubí, bydliště pamětníka, 25.04.2016

    (audio)
    délka: 01:12:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kéž už se nikdy nevrátí doba, kterou jsme prožili za vlády komunistů

Miloslav Zídka - na vojně
Miloslav Zídka - na vojně
zdroj: archiv pamětníka

Miloslav Zídka se narodil 15. listopadu 1934 na selském statku ve středočeské obci Lensedly. Obecnou školu navštěvoval v rodišti malíře Josefa Lady v Hrusicích a měšťanskou školu v Mnichovicích. Jeho otec se za války účastnil protinacistického odboje. Po nástupu komunistů k moci v roce 1948 se rodina Zídkových dostala do problémů. Otec byl v roce 1950 označen za kulaka a za neplnění dodávek byl odsouzen do vězení, kde celkem strávil více než 3 roky. V březnu 1953 byla rodina komunisty násilně odstěhována ze statku v Lensedlích na Šumpersko do Postřelnova. Následovala základní vojenská služba, kterou Miloslav absolvoval na několika místech, například v Hodoníně, Bánské Bystrici a Uherském Hradišti. V roce 1956 nastoupil v Praze jako udič do udírny ryb v podniku Rybena, kde se seznámil se svou budoucí ženou, a v červnu 1957 se oženil. Pracoval jako řidič autobusu v rámci pražské MHD. V roce 1993 získal zpět v restituci rodný statek v Lensedlích a v roce 1995 odešel do penze. Se svou ženou má dva syny a nejraději přebývá na chatě v Poddubí u řeky Sázavy nedaleko rodné obce.