Rodinu vyhnali z továrny i domu, když dcera byla v sádrovém lůžku
Libuše Straková se narodila jako Vinařová 26. února 1930 v Hradci Králové. S rodiči a prarodiči žila v domě, kde měl dědeček kolářství. Otec Bohumil Vinař živnost převzal a začal vyrábět různé zboží z ohýbaného dřeva. Ještě před válkou koupil na Pardubické ulici v Holicích budovu, kam rozvíjející se výrobu přesunul. Libuše se dobře učila a toužila po studiích, ale otec ji nepustil, dovolil jen dvouletou obchodní školu v Chrudimi, která ji měla dostatečně připravit na převzetí rodinné továrny. Libuše ale v roce 1949 onemocněla závažnou formou tuberkulózy kostí a skončila upevněná v sádrovém lůžku. Do roka jim znárodnili továrnu a Vinařovi se museli vystěhovat. Ze svého domova šli s nábytkem na dvou kárkách a s Libuší na posteli. 37 měsíců strávila v zahradním altánku, kam za ní docházeli rodiče i kamarádky, než se po operaci a následné rehabilitaci zase postavila na nohy. Návrat do života byl pozvolný, milovala divadlo a stala se nadšenou ochotnicí. Toužila po rodině a po souhlasu lékařů si s manželem pořídili dvě děti. Pracovala až do důchodu v holickém kulturním domě a nevynechala jediné divadelní představení, ať už na jevišti, nebo v hledišti. V roce 1990 dostala spolu se sestrou továrnu v restitucích zpátky. Původní výrobu už nemohly obnovit, tovární prostory pronajímaly a budovu časem prodaly. V roce 2021 ve svých 91 letech se Libuše Straková těšila dobrému zdraví a aktivně se účastní kulturního dění v Holicích.