Jarmila Procházková

* 1929

  • „Jednoho rána jsme se probudili a slyšeli jsme letadla, jak lítaly jedno za druhým na Ruzyňské letiště. Tak jsme nevěděli, co se děje. A druhého dne se z toho letiště rozjížděly tanky a děla přes naši vesničku po všech těch vesnicích. A když už se potom dalo říct, že je pokoj, začaly nálety. Strašně jsme se báli. Neměli jsme žádný úkryt. A tak otec udělal na zahrádce kryt. Nás bylo dost, zase jsme tam byli stísnění, bylo to hrozné. Navíc mamince se narodila holčička, tedy moje sestra, a té bylo sedm měsíců. A když jsme byli v tom krytu, tak maminka pro ni neměla nic připraveného, tak tam plakala.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zličín, 25.10.2013

    (audio)
    délka: 20:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tatínka přemluvili ke vstupu do strany za štamprli. Chtěli ještě, aby přihlásil jednu dceru. No a on přihlásil mě.

Jarmila Procházková
Jarmila Procházková
zdroj: Archiv pamětnice, Lucie Klímová

Jarmila Procházková se narodila 20. ledna 1929 do chudé rodiny z Chýně o šesti sourozencích. Z dětství vzpomíná na život v nedostatku, tísnivé bydlení, nákupy potravin na dluh a to, jak se jejich rodinná situace zkomplikovala po smrti otce. Základní školu absolvovala v Chýni, vyšší třídy už pak vychodila v mnohatřídce v Hostivicích. Vzhledem k nedostatku rodinných financích se nemohla vyučit a musela začít pracovat, stejně jako všichni jejich sourozenci. Na počátku druhé světové války přes Chýni projížděly tanky a přistávala letadla na blízkém Ruzyňském letišti, otec musel vystavět na zahrádce kryt, ve kterém se při náletech celá rodina tísnila. Po válce s nástupem komunistické strany k moci její otec vstoupil do strany po přímluvě v hospodě a zapsal do ní i svou dceru Jarmilu. Tu členství příliš netrápilo, ale jen do chvíle, kdy její sestra nebyla z kádrových důvodů přijata ke studiu, tehdy odevzdala členskou knížku. Na počátku 50. let se seznámila se svým mužem a žili spolu až do jeho smrti roku 1990. Dnes žije paní Jarmila v Praze na Zličíně a její vzpomínky zpracovala v rámci soutěže Příběhy 20. století její pravnučka Lucie.