Chtěl bych, aby si všichni uvědomili, že mnozí, a bylo jich hodně, ve válce položili své životy Mohl je čekat krásný život, ale jejich přesvědčení v lepší zítřek je donutilo, aby tak činili Byla to taková doba a my, co jsme v ní žili, jsme se tak zachovali
Stáhnout obrázek
Karel Zmija se narodil 11. 1. 1926 ve vesnici Guty na Těšínsku. Jeho otec si vzal ženu svého bratra padlého v první světové válce, která z tohoto prvního manželství již měla tři děti. Po sedmi letech se k těmto sourozencům narodil pan Karel. Navštěvoval české i polské školy, v roce 1939 se dostal na polské gymnázium v Těšíně. Vzhledem k tomu, že jeho rodiče přijali slezskou národnost a byli zapsáni do 3. oddělení tzv. volkslisty, musel pan Zmija 30. 3. 1944, tedy v 18 letech, narukovat do wehrmachtu. Sloužil na atlantickém pobřeží nedaleko Bordeaux, zažil ústupové boje po vylodění Spojenců v Normandii 6. 6. 1944. Vzpomíná zvláště na sedmidenní anabázi pětičlenné německé jednotky, která se ocitla v týlu nepřítele a s níž se pokoušel probít přes frontu zpět k německým vojskům. Pan Zmija nicméně využil výhodných okolností a přeběhl k Američanům. Krátké období prožil jako válečný zajatec, vzpomíná na pracovní nasazení pod vedením Francouzů i dopravu v dobytčích vagonech s takřka neexistujícím hygienickým zázemím a hlad. Poté se mu podařilo vstoupit do československé armády a 4. 11. 1944 přijel do Velké Británie. Po krátkém výcviku byl nasazen u Dunkerque, sloužil v tankových jednotkách. Do konce války zůstal ve Francii, poté se vrátil domů. Po válce opustil armádu a pracoval v železárnách.
