Nejprve nás deportovali za Ural a potom odsunuli do západního Polska
Narodil se 1. ledna 1936 v oblasti Pokutí (jihovýchodní Halič), která se mezi válkami nacházela na jihovýchodě Polska. Jeho otec Felix Gaik pracoval jako policista na policejní stanici v obci Korszów, kde se rodině velmi dobře žilo. Situace se změnila po napadení Polska 1. září 1939 Německem a 17. září 1939 Sovětským svazem. Oblast Pokutí začali okupovat Sověti, kteří Ryszardovi zatkli otce a jeho samotného s matkou a starší sestrou deportovali za Ural, na území dnešního Kazachstánu. V těžkých podmínkách zde přežívali až do roku 1944, kdy dostali Poláci s doklady povolení odcestovat. Ačkoli doklady neměli, podařilo se jim odjet, nejdříve do Kyjeva a na podzim 1945 do Lvova. Ten již nebyl polský, a proto dostali evakuační průkaz, na kterém byl jako cílové město uveden Zhořelec (německy Gorlitz). Cestou vlakem vystoupili ve Wroclawi, protože nevěděli, kde Zhořelec je. Stejně jako Wroclaw (do konce války Breslau) se nacházel na někdejším německém území, které Polsko po válce získalo za svá východní území. Ve Wroclawi dostali den před Vánocemi 1945 byt, ze kterého se musela narychlo vystěhovat jeho německá obyvatelka. Ani po válce se nedozvěděli, co se stalo s otcem. Pamětník ve Wroclawi vystudoval střední školu pro letecké mechaniky a později i wroclawskou polytechniku. Celý život pracoval na různých vedoucích technických funkcích v automobilovém průmyslu, ačkoli nebyl členem komunistické strany. Až po pádu komunismu zjistil, že jeho otce zavraždili v dubnu 1940 Sověti v zajateckém táboře NKVD Ostaškov. Byl tak jednou z obětí katyňského masakru.