Nejdůležitější je pokora, stále ještě nejsem dost pokorná
Ludmila Kňourková se narodila 6. června 1927 v Praze. Jako mladá dívka se setkala s dopady válečných hrůz na chování lidí. Prožila velmi intenzivně dobu Pražského povstání a osvobozování Prahy. Sama stavěla barikády. Díky otci se učila cizí jazyky. V poválečných letech působila v tzv. rentgenovém autobusu, který Československu věnovalo Švýcarsko ke zjištění stavu tuberkulózy mezi obyvatelstvem. Jejího otce komunisté po únoru 1948 vyhodili ze zaměstnání a jí posléze nedovolili vycestovat do Anglie, kde měla již před komunistickým pučem domluven studijní pobyt. Poté nějaký čas pracovala u belgického diplomata chargé d´affaires v Praze jako vychovatelka dětí. Rodina diplomata se marně snažila, aby s nimi pamětnice mohla posléze odjet do Německa. V 50. letech zůstal v zahraničí její bratr. Jí i jejím blízkým pak režim dlouhá léta kontroloval veškerou korespondenci a následky nesla i dcera pamětnice. Ludmilu Kňourkovou i jejího manžela v 60. letech sledovala StB. V současnosti žije pamětnice v Brně.