Jan Johannes Novotný

„Tak jsme se s mojí přítelkyní rozhodli, že se na to vykašleme a že vememe roha. Tak se nám to podařilo. Hele, tenkrát opustit republiku, to nebylo zase tak moc těžký, protože všechno bylo v takovým čurbesu. Tak jsme měli pas, tak dostat ten pas, to bylo za dva dny. Odjeli jsme přes Rakousko. Maminka tam měla spolužačku, tak jsme nějakou dobu bydleli u ní. No a pak jsme si vyjednali Austrálii, ty nás pozvali do Austrálie. A když jsme podepsali na australským velvyslanectví, jsme podepsali dokument, kde prostě se zavazujeme, že tam vydržíme tři roky v Austrálii, tak jsme měli letenku zadarmo. Což bylo super.“

„Já jsem dřív proti Rusům jako nic neměl, jako tak dobře, no tak jsme se o nich učili, učili jsme se ruštinu, že jo, nebo ruština byla povinná. Nakonec mě ta ruština bavila. No jo, jenže pak jsem viděl ty ruský vojáky, tak jsem se s nima s některejma chtěl bavit rusky. Ale to byli nějaký jiný vojáci, to byli spíš odněkad z Asie, protože nikdo z nich nemluvil rusky, nikdo, ani jeden. A jsem si všim, jak byli strašně špinavý, jako by neviděli vodu měsíce a měsíce. Tak jsem si říkal: ‚Pro pána krále, co je to za armádu tohleto?‘ No a tam padlo prostě rozhodnutí, že tohleto ne teda. Poněvadž já jsem tušil, že nastává doba temna.“