„Prostředkem ulice v Libni šel v noci kůň a za ním se potácel ruskej oficír. Úplně na dranc. Ten oficír si mě všimnul, měl pistoli – nagant, košili a byl prostovlasej. A najednou mě uviděl. Vožralej jak Dán. Řikal mi: ,Ty, Germán.‘ Já jsem už měl flintu, protože jsem hlídal Libeňskej zámeček – navíc jsem měl uniformu Luftschutzu, takže jsem těm Rusům musel být hrozně podezřelej. Nevěděl jsem vůbec, co mám dělat. Ten Rus vytáhnul kolt. Nejhorší bylo, že nemohl, jak byl opilej, zvednout ruku, takže mi mířil někam na přirození. Nejlepší fór bylo, že když bylo nejhůř, tak se ten kůň, který ho vedl, zase rozešel. Ten oficír se vyděsil, nechal mě bejt a šel zase viset za tím koněm. No, a já jsem si oddechnul. Ten kůň, ten byl bezvadnej.“
„My bydleli v Libni tři baráky od té zatáčky. Když zabili Heydricha, tak tady byli Němci furt. Každou noc přijel motocykl se sajdkárou, byli v zelených gumových uniformách, vojenský četnictvo. Pažbama mlátili do dveří. Byt od bytu všechnu prohledali. Měli nasazený bajonety, bouchali na dvoře a hned se muselo otevřít. Těma bajonetama vyhazovali knihy z knihoven. Jestli za nimi není někde schovanej nějakej tramp.“
„Na první pohled mu vůbec nic nebylo, vypadal jako sedlák, vazba. My jsme ho měli vzít, naložit a odnést. V životě jsem se tak nenarval jako s tim chlapem. Když ten chlap zjistil, že ho máme vzít, tak nás rozehnal, on se prostě najedou zvednul a utek. Pak jsme ho dohnali, ale nemohli jsme ho dostat na tu sajtnu. My jsme se s ním rvali, nakonec jsme ho přivázali opaskama na nosítka. Takhle jsme jeli na Bulovku, kde naštěstí bylo dvanáct saniťáků, kteří tam čekali.“
Celé nahrávky
1
Sokolovna v Praze Michli, byt pamětníka, 20.04.2012
Oldřich Kafuněk se narodil 4. dubna 1928 v Lysé nad Labem. V deseti letech vstoupil do skautského oddílu, později se stal i jedním z vedoucích a v roce 1947 se zúčastnil mezinárodního skautského jamboree (setkání) ve Francii. Za druhé světové války žil spolu s rodinou v pražských Kobylisích, zažil tak pátrání po atentátnících na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Na konci války sloužil u civilní obrany, takzvaného Luftschutzu, později jako dobrovolník u pražského praporu Revolučních gard. Jako strážný zajišťoval v roce 1946 pořádek při popravě Karla Hermanna Franka v Praze na Pankráci. Na začátku 50. let studoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, krátce před absolutoriem byl ovšem ze studia z politických důvodů vyloučen. V 50. a 60. letech pracoval ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii. V roce 1964 se oženil, s manželkou se seznámil jako trenér volejbalu. Poslední trvalé bydliště měl v sokolovně v pražské Michli, kde působil od roku 1973 jako správce objektu. Otec dvou dětí, dědeček čtyř vnoučat. Mezi jeho celoživotní záliby patřil zejména skauting, sport a zbraně. Dlouholetý člen Pražského dixielandu, kde hrál na jazz trubku. Pamětník zemřel 17. června 2017.
