Ivana Bočková

„Táta se dostal, zachránil se jako Žid a komunista, byl vyslán, odešel nejdříve do Itálie, z Itálie přes Francii, přes Portugalsko se dostal do Anglie. Takže on prožil válku v Anglii a tím se zachránil. Maminka byla katolička, ta tenhle problém neměla. Sloužila, myslím, v Táboře a pak v Benešově, pokud vím jako lékařka. A právě tam nastal asi ten problém s tím nervovým onemocněním. Měla těžkou nespavost, s tím se léčila a tím se dostávala do deprese a asi to vzniklo tím, že v tom Benešově na konci války ošetřovala ženy, které byly znásilněny ruskými vojáky. Ona jako komunistka to velmi těžce nesla a zřejmě toto byla jedna položka té nemoci.“

„Já jsem nastoupila do první třídy, ale za čtrnáct dní u nás StB udělala [prohlídku]. Nejdříve odvedli tátu, byl pozvaný, aby něco vysvětlil, a v podstatě se nevrátil. V říjnu 1952 nastala v Liberci taková tragédie, kdy přišla StB do našeho domu. Maminka byla dost těžce psychicky, nervově nemocná a léčila se. A v tom domě ještě s námi žil můj děda Antonín Strejček a teta Marie Jurková a všichni spáchali sebevraždu. Mne tedy vzali s sebou. Pak mne odvezli do nemocnice a jediná já jsem byla zachráněna.“