„Ale pak, když jsme přišli do Bergen-Belsenu, tam ne že jsme měli my vši, tam měly vši nás! A to je teda kabaret. To se hned tak nezbavíte, protože nemáte žádný prostředky, ani se nemůžete umejt, ani nemáte mýdlo, nic. No, tak ráno, když tak jsme vstali, no tak se svlíknout, že jo, a ty vši vymačkat, zamačkat. No, jenomže v tom množství vší, ty hnidy, to nevidíte ani, a tak jste druhej den na tom zas tak, jak jste byla. O zábavu postaráno! Práce tam nebyla, no, tak jsme aspoň ráno ňákou hygienu dělali. To bylo taky – jéžišmarjá - to byl nejhorší tábor, Bergen-Belsen. Když jsme tam přišli, barák holej, tam nebyla židle, tam nebylo nic. Podlaha... tak jako dřív byly ty chodníky, ty škvárový, víte, takový černý. Tak taková tam byla podlaha. A když jste se podívala blíž, tak v tom nějaký takový bílý, světlounce šedivýho něco se pohybovalo. A to byly ty šatový vši. No tak co, dali rozkaz sednout na zem, nohy přitáhnout, kolena pod bradu, vedle vás seděla další a další a před váma seděla další a další a celej den jste v týhle pozici seděla, pokud jste nestála apel nebo... Ze začátku nás několik dní taky hnali, oni tam měli v tom Bergen-Belsenu sklady a v tom bylo vojenský prádlo a šactvo a výz... výstroj... výzbroj ne, zbraně tam nebyly. Nebo jestli byly, tak rozhodně mimo náš dosah. A dali rozkaz a museli jsme to nosit, ty balíky s tím na nádraží. Oni to vagonovali. Nebylo nám jasný, kam to chtěj odvízt, když už fronta byla na dosah, no, ale musel bejt nějakej pohyb, že jo, abychom ještě o ty poslední síly přišli. No tak, asi tři dni jsme to nosili, ty balíky. No, to taky bylo. Kdo už nemohl dál, tak samozřejmě ukončil život. Ne sám dobrovolně, oni Němci ho zastřelili. Tak ta silnice byla lemovaná mrtvolama z jedný z druhý strany. Tam nestačili ani pochovávat lidi. Tam ten tábor byl v lese, a proto ho taky neměli zaznamenanej Američani. Když tam nás... Angličani nás osvobodili, ne Američani, Angličani. A ten nejvyšší důstojník pak řekl, že cestou viděl mnoho táborů a všelijaký hrůzy, ale to, co viděl v Bergen-Belsenu, že nikde jinde neviděl. A taky řeknu vám, tak jak se skládá v lese, když se pokácej stromy, skládaj se ty kusy do těch metrů krychlovejch, tak tak se skládali mrtví tam. To bylo snad metr vysoký a já nevím kolik metrů dlouhý. Samozřejmě nahý, protože textil byl drahej, ten se ještě třeba někde použil na něco. Mrtvý, vychrtlý, hubený, kost a kůže, tak tam ty lidi mrtví leželi na zemi. Vždycky se tam občas hodila nějaká lopata vápna, a jak se blížila fronta, tak chtěli pochovat ty mrtvý, Němci. Tak zas kdo ještě mohl chodit, tak je nahnali na odstraňování... no jo, ale jak ty mrtvý odstraňovali... Čtyři kusy silnýho provazu, na každou ruku, na každou nohu se uvázal kus, ke každýmu kusu se postavil jeden vězeň a teď toho mrtvýho táhli po zemi na to určený místo, kde se měl pochovat. Teď některý mrtvý už tam leželi delší dobu, tak z nich opadávalo maso... No, to se nedá, to se nedá!“