Vlasta Havlenová

„Šlo o Zbabělce. Manžel o tom mluvil a nějak se stalo, že v dohledné době, zřejmě to byl maturant, se ten student, který slyšel takhle hodnocení Škvoreckého, objevil na vysoké škole pedagogické v Liberci a hodnotil Škvoreckého v duchu manželových slov. Byl poučen, že to je špatně. Pak se stalo, že přijela nějaká inspekce do školy a šla na hospitaci. Ta hospitace byla u manžela a u mě. Nikde jinde už ta hospitace nebyla. Nám to bylo divné, ale nějak jsme nad tím nepřemýšleli. Utekla řada let, byl pomaturitní sraz a jeden manželův student začal vyprávět: ‚Pane profesore, já jsem ve vašem duchu hodnotil Škvoreckého v Liberci a byl jsem za to strašně setřen, a když jsem musel přestoupit z rodinných důvodů na vysokou školu do Ústí nad Labem, tak jsem o Škvoreckém mluvil tak, jak jsem ho měl hodnotit podle té inspekce, a byl jsem opět setřen, tak teď nevím, co si o tom mám myslet.‘ Tahle malá epizodka nám napověděla, že asi příčinou té nenadálé inspekce, kdy jsem byla na koberečku já i manžel, ačkoli já jsem učila na druhém stupni jedenáctiletky a on na třetím stupni jedenáctiletky, bylo toto.“

„Nátlak byl vyvíjen jinak. Podle množství hektarů se určilo, kolik se má odevzdat obilí, brambor, mléka. Odevzdával se třeba hovězí dobytek, vepřový dobytek, vajíčka. Bylo určeno, co kdo podle rozsahu svého hospodářství má odevzdat. Pro mého tatínka to bylo takové, že když odevzdal obilí, brambory, mléko, tak se spočítalo, že nesplnil na sto procent, ale jenom osmdesát, a proto musí zaplatit pokutu. Takže peníze, které došly za obilí, se nemohly vyplatit, protože byly vázány tím, že měl pokutu a šly na pokutu. Byla situace, kdy jediný příjem tatínka, tety, mého bratra a sestry, kteří ještě tehdy byli doma, byl důchod téhle tetičky, protože tatínek se nedostal vůbec k penězům. To byla špatná situace."