„To byli hrozně upřímný lidi, to nebylo s těmi českými vesnicemi takový přátelství jako s těmi německými. A přišel Hitler, a tak to dopadlo.“
Josef Pojer se narodil roku 1924. Vyrůstal v Přísece u Jihlavy (česká vesnice, okolí oblasti tzv. jihlavského jazykového ostrova). Pochází z rodiny živící se zemědělstvím a má šest sourozenců. Chtěl se stát automechanikem jako jeho starší bratr Václav, ale válka mu sny překazila. Poté, co měl nastoupit do práce jako automechanik, mu bylo sděleno, že jako ročník 1924 musí nastoupit na nucené práce do Německa. V únoru roku 1944 odjel do Mnichova, kde pracoval v továrně na součástky pro letadla (BMW München). Věděl, že tam má být deset měsíců, ale moc tomu nevěřil. V červenci roku 1944 se rozhodli s kamarádem a ještě dvěma chlapci od Tábora utéct. Dohodli se čtyři kluci, kteří dělali na jedné dílně. S kamarádem z Kněžic utíkali na pouť. Dvěma chlapcům od Tábora se útěk podařil, je dva ovšem chytili a odvezli na policejní ředitelství. Poté je vrátili do Mnichova na policejní ředitelství a tam je zavřeli. Josef Pojer se po zničení kárného tábora dostal do tábora Dachau. Přijímal ho tam jihlavský doktor Bláha. V Dachau dosloužil zbývajících šest týdnů a poslali ho zpět domů. V Jihlavě poté pracoval v továrně Motorpal. Josef Pojer zavzpomínal na poválečnou událost o Němci Bardasovi, na rabování i na doktora Františka Bláhu, který svědčil proti nacistickým zločinům před Mezinárodním soudním tribunálem v Norimberku.