Kdybych zůstal u fotbalu, asi bych nebyl zavřenej
Stáhnout obrázek
Antonín Španinger se narodil 26. května 1926 v malé vesnici Přísečná u Českého Krumlova. Pocházel z dělnické rodiny, jeho otec se živil jako svářeč a později jako školník. Když pamětník chodil do první třídy, rodina se přestěhovala do Českých Budějovic, kde začala jeho sportovní kariéra. Již jako dorostenec hrál závodně fotbal za budějovický klub Meteor. V říjnu 1948 nastoupil základní vojenskou službu a byl zařazen do hokejového mužstva Armádního tělovýchovného klubu (ATK) v Praze. V lednu 1950 jej povolali do národního družstva, se kterým se připravoval na mistrovství světa v ledním hokeji v Londýně. Po zásahu komunistického režimu však hokejisté na mistrovství neodjeli. Znechuceni z vývoje událostí se sportovci 13. března 1950 setkali na oslavě narození syna Jiřího Macelise v hostinci U Herclíků. Pod vlivem alkoholu začali nadávat na komunisty a režim, na což už čekala Státní bezpečnost a hokejisty pozatýkala. Antonínu Španingerovi se podařilo utéci přes pavlače a dvory, ale o dva dny později jej estébáci stejně zadrželi. Vyšetřovací vazbu prožil v nechvalně proslulém Domečku na Hradčanech, kde jej mučili a trýznili hladem. V říjnu 1950 ho státní soud odsoudil k osmi měsícům vězení za pobuřování proti republice. Trest si odpykal na Pankráci. Zbytek vojny absolvoval u Pomocných technických praporů na Slovensku. Ještě jednou se podíval do národního týmu: v roce 1956 měl hrát na zimních olympijských hrách v Cortině d‘Ampezzo. Když ale odmítl nabídku spolupráce se Státní bezpečností, byl z reprezentace definitivně vyloučen. Antonín Španinger poté pracoval ve skladu stavebního podniku a v sodovkárně. Nakonec až do svého odchodu do důchodu brousil brusle a montoval lyže. Zemřel 4. ledna 2010 v Českých Budějovicích.
