„Kriminál mne dobře připravil do života. Prožil jsem samotu, hlad i bití, a tím člověk zocelí a už jej nic nepřekvapí. Proto jsem to všechno vydržel. Ono jezdit tři roky na motocyklu do školy, a to v létě, v zimě, za mrazu, a ještě při tom pracovat... Potom, když jsem dělal techniku, tak jsem se musel starat o rodinu, projektovat a ještě studovat skripta. Nebyla to žádná legrace. Pamatuji, že když jsme jeli autem na služební cestu, tak jsem si vyndal skripta a šprtal. Ale přežil jsem to všechno. Já jsem byl připraven, abych tohle všechno vydržel. A hlavně chci zdůraznit, že když tohle člověk prožije, tak si váží, že má domov, dobrou ženu, co jíst a že má slunko nad hlavou a může jít, kam chce. To byly hrozné chvíle, když jsem jezdil v srpnu 1949 na výslechy v Brně. Koukal jsem z auta a tam se lidé bavili, chodili a smáli se a to si toho pak člověk váží a nic ho tak hned nezlomí.“
„Já jsem skautoval v Litomyšli a v roce 1968 za mnou přišli i skauti z Moravské Třebové Mirek Kužílek a Antonín Krystek. Žádali mne, abych jim pomohl obnovit Junáka v Moravské Třebové. Váhal jsem, ale nakonec jsem se nechal jako vždy přesvědčit. Potom jsem vedl Červenou šestku vlčat a následně dělal i vedoucího střediska. Zároveň jsem studoval i techniku, takže to byl záběr. Skautskou přezdívku UDEJS jsem dostal na skautském táboře v Chudobíně. To vzniklo tak, že vedoucí se při prvním nástupu družin ptal jakou mám skautskou přezdívku a já odpověděl, že nic, nikdo. Načež mně dali jméno UDEJS, což znamená řecky nikdo.“
„Já jsem zapomněl na to, že do čela našeho monstrprocesu byl postaven páter a rektor piaristické koleje v Litomyšli Stříteský. To vlastně dokazovalo, jaký byl účel našeho monstrprocesu - že v pozadí stojí Vatikán. Autobusy byli na proces sváženi studenti z celého kraje, aby viděli, jak dopadnou, kdyby dělali něco podobného jako my. Abyste si učinili představu o atmosféře, tak to bylo hrozné. Lidová prokurátorka Ivanová, která práva vystudovala za rok, vždy před zahájením přelíčení četla rozhořčené petice pracujících, abychom byli co nejpřísněji potrestáni. My jsme seděli v prvních třech řadách a za námi seděly soudružky z litomyšlských závodů, které, aby ukázaly, že k nám nepatří, měly kolem krku rudé šátky a křičely: ,Pověste je. Stáhněte z nich kůži.‘ Taková tam byla atmosféra.“
„Vzpomínám na ministra školství a osvěty Zdeňka Nejedlého Je to skutečně problematická osobnost. On skutečně napsal mnoho děl o hudbě nebo založil na Karlově univerzitě stolici hudby, ale nebyl to dobrý člověk. Tatínek s ním spolupracoval, neboť Nejedlý je rodák z Litomyšle. Byla to tatínkova myšlenka založit Smetanovu Litomyšl a tatínek věděl moc dobře, že bez spolupráce a pomoci Z. Nejedlého se to neprosadí. A tatínek si dělal iluze, že by ministr Nejedlý mohl nám pomoc a tak zajel s ostatními postiženými rodiči k Nejedlému a chtěli za nás orodovat. Ten je vůbec nepřijal a jen otevřel dveře a prohlásil: 'To hnízdo reakce musí být vyhlazeno jako klubko zmijí.'“
„Mé jméno je Karel Metyš. Narodil jsem se 4. listopadu 1932. Můj otec byl farářem Církve československé husitské a také byl velikým muzikantem. V Litomyšli řídil pěvecký spolek Vlastimil, dirigoval symfonický orchestr a rovněž zval významné umělce z Prahy, Brna a Ostravy a doprovázel je na klavír. Hrál také samozřejmě i na violu a housle. Maminka byla učitelka. Studovala v Litomyšli na učitelském ústavu a tam se také s tatínkem seznámila.“
Karel Metyš se narodil 4. listopadu 1932 v Litomyšli v rodině československého (husitského) faráře a významného hudebníka Jaromíra Metyše a učitelky Marie, rozené Kašparové. Od mládí jej formovala křesťanská rodinná výchova a skauting. První skautský tábor absolvoval v roce 1946 u Chudobína. Zde také získal skautskou přezdívku Udejs. Junácké a křesťanské ideály se postupem času stále více vzdalovaly ideálům a cílům komunistickým. Začal proto ještě na gymnáziu se spolužáky tisknout a kolportovat letáky s texty zesnulého prezidenta Beneše. V roce 1949 byl jako mladistvý zatčen a následně v říjnu 1950 odsouzen v procesu „Stříteský a spol.“ či „ATA“ ke třem letům odnětí svobody. Z celé čtyřiadvacetičlenné litomyšlské skupiny bylo odsouzeno 17 mladých junáků. Trest si odpykával převážně v Ústavu pro mladistvé delikventy v Zámrsku. Podmínky byly o něco snesitelnější než v klasickém vězení či táboře pro dospělé. Měli zde s kamarády dokonce kapelu. Propuštěn byl 25. února 1952. Špatně sháněl zaměstnání a vystřídal několik profesí. V roce 1960 se oženil, s manželkou Dagmar mají tři děti. V roce 1968 se zapojil do obnovy Junáka a postupně si dokončil i vysokoškolské technické vzdělání. Po listopadu 1989 krátce zastával v Moravské Třebové funkci starosty. Jinak se celý čas věnoval své milované hudbě. Karel Metyš zemřel 28. února roku 2018.
