Karel Pašek

* 1955

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • “A šéf mi říkal, teď to musím citovat, ale nedá se nic dělat tady v těch prostorách, je to blbý, ale… On mi říkal, ty vole, teď tě budou lámat do partaje. A taky jo, lámali mě do partaje. Přišel jsem k panu náměstkovi, šli jsme tam tři kluci, mně mohlo být 26, 27, tak asi nějak. A tři kluci, takhle stejně starý. Ten první tam vešel a asi za čtyři minuty vylezl. Byl úplně červený, úplně rudý. A pak jsem šel já, takže jsem si s ním nestačil popovídat, jak to probíhalo. Oni mi říkali: 'My jsme si vás zavolali, že vám nabízíme, že byste vstoupil do KSČ'. A já jsem se strašně kroutil a říkal jsem: 'Já na to ještě nejsem připravený, a víte, my teď stavíme dům a já mám prostě úplně jiné starosti a tohleto'. A furt jsem se kroutil jako žížala. A oni mi říkali: 'A uvažoval byste někdy o tom?' A já jsem říkal, že teď asi ne, ale to člověk nikdy neví, třeba možná jednou. A byl jsem tam určitě nejméně půl hodiny. Nakonec jsem do partaje nevstoupil. A pak tam byl ten třetí, ten do partaje vstoupil a rázem během asi dvou měsíců měl přidáno dvě stovky, což dneska vypadá srandovně, ale tenkrát jsme měli platit 1750 korun. Takže on najednou měl 1950 korun a začal stoupat nahoru.”

  • "A pak to skončilo. Měli jsme ještě poslední táborák v roce 1970, někdy tak uprostřed září, a to bylo U Klamínky v takovým údolíčku. Tam jsme se rozhodovali jako oddíl, co budeme dělat. Protože bylo několik možností. Ten oddíl mohl přejít k pionýru, což jsme nechtěli, některé oddíly ale přešly. Nebo mohl přejít k Sokolům, nebo k vodákům, nebo prostě k nějakým takovým organizacím, a nebo mohl úplně skončit. A my jsme skončili, prostě jsme řekli, že k pionýrům jít nechceme, a abychom chodili veslovat tady do oddílu, to jsme taky moc nechtěli, takže jsme vlastně skončili. A na místě toho posledního tábora z roku 1970, což je blízko Prosečnice, se setkáváme. Ti kluci, kteří tam na tom táboře byli, tak na to místo jedeme v dobu tábora každý rok. Loni už to bylo 53. setkání, už jsme tam byli třiapadesátkrát. Teď už tam dokonce chodíme i v zimě, na zimní výpravu, ale tohle to bývá vždycky v létě, že se tam sejdeme."

  • “Jeli jsme tam přes Rakousko, což bylo hrozně zajímavé, protože jsme poprvé viděli, jak to vypadá na západě. A pamatuju si, když jsme tam šli takovou úzkou uličkou a tam byla cukrárna, pak takový malý krámek a tam bylo napsáno: Rakouská komunistická strana. A bylo to jako skromný, nic moc a náš otec říkal: 'Takhle by to mělo vypadat. Komunisté, to se nedá nic dělat, ale ať jsou prostě skromní'. Dojeli jsme do Jugoslávie, tam jsme se koupali a všechno v pořádku a jeli jsme zpátky přes Maďarsko. A když jsme přijížděli k těm maďarským hranicím, tak už jsme tam viděli u hranic spoustu vojáků. Tam stály kolony, náklaďáky, tanky. Přijeli jsme sem, na Zbraslav, naši šli do práce, odvezli mě k babičce na Mělník a za dva dny přišli Rusové.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 24.01.2024

    (audio)
    délka: 56:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přezdívku ve Skautu jsem si vysloužil za krádež

Karel Pašek ve skautském kroji (1969)
Karel Pašek ve skautském kroji (1969)
zdroj: Archiv pamětníka

Karel Pašek se narodil 21. listopadu 1955. Vyrůstal ve Zbraslavi, jeho otec pracoval jako projektant a matka jako redaktorka v nakladatelství Československý spisovatel. Karel Pašek začal v roce 1968 chodit do znovuobnoveného skautského oddílu, vysloužil si přezdívku Stopař. Ve stejném roce byl svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy, jeho rodiče po okupaci chtěli emigrovat, ale nakonec se rozhodli zůstat. Skautský oddíl krátce po okupaci zanikl. Karel Pašek vystudoval gymnázium a Fakultu architektury na ČVUT. Poté začal pracovat v Krajském projektovém ústavu. Do komunistické strany nikdy nevstoupil, v ústavu zastával pozici předsedy odborové organizace. Během sametové revoluce spoluorganizoval stávku ústavu. Ve Zbraslavi vstoupil do stavební komise a později byl kooptován do zastupitelstva. V roce 1990 stál u obnovení skautského oddílu na Zbraslavi, stal se předsedou skautského střediska. Po revoluci krátce pracoval jako mluvčí pro Útvar hlavního architekta hlavního města Prahy. Později přešel do korporátní sféry. V roce 2024 žil ve Zbraslavi.