Marcela Pustinová

* 1939

  • „Dvacátého srpna jsme překračovali hranice, byli jsme v Rakousku na nádherném tahu na vínečku a na ‚šniclu‘. Brzy ráno někdo najednou ťuká na naše dveře. Pustina [manžel] tam měl příbuzné, emigranty, jak kdysi lidé odcházeli, když tady neměli zaměstnání. Bratranec Pustinovy maminky byl v Rakousku. Ťukal na dveře: ,Jste obsazení Rusy!‘ A já: ,Cože?‘ Dvacátého prvního ráno jsem se to v Rakousku dozvěděla. Měli jsme příslib. Víte, co to bylo sehnat příslib a peníze na cestu ven? Nevíte. Rozhodli jsme se, že pojedeme dál. Dva tři dny jsme byli v Rakousku u příbuzných a pak jsme jeli do Mnichova. Pustina tam měl kamaráda, spolužáka z vysoké školy. Mohli jsme u nich přespat. Stále se jednalo o to, co dál. Pro mě to bylo hrozné, já jsem nechtěla. Pustina mi vyjmenoval všechny negace, které nás čekají. Nakonec jsem sklopila hlavu.“

  • „Máma nebyla doma, já jsem doma byla a oni ho [tatínka] odvezli. Já jsem potom běžela za známým, se kterým jsme měli dobré kontakty, a říkala jsem: ,Pane Vozár, tátu odvezli, kam myslíte?‘ On říkal: ,Samozřejmě ho vzali do Malacek, určitě na národní výbor.‘ A já: ,Já bych tam za ním jela.‘ A on: ,Sedni.‘ On mě tam dovezl. Pamatuji si, že jsem tátu našla. Vrátný mi říkal: ,Jdi za roh. Jdi okolo budovy.‘ Obešla jsem to a takové okénko na uhlí, sklep to byl, tam byl zavřený. Říkala jsem: ,Tati!‘ On řekl: ,Řekni mámě tohle, tohle, tohle.‘ Asi bylo dobře, že jsem tam šla. Máma se zlobila, ale zase ne tolik, když jsem jí mohla dát vzkaz od táty. Čili já jsem ho tam našla.“

  • „Mám dopis z národního výboru: ,Pokud se do týdne nevystěhujete, budete násilím detašovaná.‘ Máma dělala, co mohla. Přidělili nám obecní pastoušku s hliněnou podlahou. Máma na ni dala perský koberec, protože nic jiného neměla. V domě byly odjakživa parkety. Dokupilovi byli progresivní: parkety, koupelna, snažili se vybavit jak fabriku, tak byt. Jediný, kdo mámě pomohl, byl její otec. Když někdy byly mezi mou dcerou a vnukem kontroverze, řekla jsem jim: ,Poslyšte, já jsem v životě neslyšela, že by moje máma řekla svému otci jinak než tatínku. A nikdy jsem neslyšela, aby on jí řekl jinak než Zdeničko.‘ On jediný přijel z Čech a pomáhal mámě se stěhováním do té pastoušky. Ostatní věci asi dali někam do skladiště. Máma se potom vzbouřila, tak nám dovolili jít do nějaké vily. Přidělili nám pokoj a kuchyň a velice jsme tam s mámou vadily. Máma se namíchla, nechala všechno sbalit a odjely jsme do Plzně, kde žil dědeček s babičkou. Měli pokoj a kuchyň. Nám dali pokoj a oni měli kuchyň.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zblov, 11.09.2024

    (audio)
    délka: 03:05:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Maminka zůstala hrdá a nad hliněnou podlahu pověsila křišťálový lustr

Marcela Pustinová koncem 50. let dvacátého století
Marcela Pustinová koncem 50. let dvacátého století
zdroj: Archiv pamětníka

Marcela Pustinová se narodila 18. července 1939 v Bratislavě a s rodiči žila ve Velkých Levárech. Tatínek Ján Dokupil tam pracoval v rodinné továrně na výrobu svíček. Maminka Zdenka Bejvančinská pocházela z Plzně z rodiny pekaře. Před příchodem fronty se otec rozhodl zazdít zásoby vosku. V dubnu 1945 přespal v jejich domě maršál Malinovskij. Po roce 1948 jejich továrnu znárodnili. V roce 1952 na udání objevili zazděný vosk, otce zatkli a odsoudili na pět let vězení, která si odpykával mimo jiné v Jáchymově. Pamětnici s maminkou vystěhovali z domu. Odešly k prarodičům do Plzně, kde v roce 1957 pamětnice odmaturovala na gymnáziu. Vystudovala dvouletou železniční nástavbu a začala pracovat v knihovně. Provdala se za Pavla Pustinu, v roce 1964 odešli do Prahy a narodila se jim dcera Eva. Pamětnice pracovala ve Státní knihovně ČSSR v Klementinu. Srpen 1968 strávila na dovolené v Rakousku. Po návratu domů emigrovali do Německa, po dvou měsících se ale vrátili a za čas se rozvedli. Počátkem osmdesátých let ji vyslýchala StB kvůli emigraci jejího bývalého manžela. Později pracovala v cestovní kanceláři Sport Turist a Slovakoturist. Po roce 1989 měla soukromou cestovní kancelář. V roce 2024 žila v Praze a na chalupě ve Zblově.