„Oni údajně byli aktivovaní, ti milicionáři. To byly autobusy milicionářů, co jeli do Prahy z Moravy, já nevím kde. A čekali na příkaz, jestli mají zasáhnout. My jsme přišli k tomu kinu, které bylo prosklené. Bylo vidět to schodiště do toho sálu nahoru, a to můžu potvrdit, že na tom schodišti stáli se samopaly milicionáři. Jestli měli ostré náboje, nebo neměli, to já dneska nevím. Ale můžu vám říct, že mně to připadalo jako hra. Určitě mě nenapadla myšlenka, že nás zastřelí. Vůbec nic takového.“
„Tatínkovi rodiče, to znamená moje babička a dědeček, a jeho sestra, moje teta, bohužel v roce 1942 byli transportováni do Terezína, později do Osvětimi, kde zahynuli v plynové komoře. Paradoxem u tohoto je, což jsem teda jako jednu z mála věcí zjistil, že měli vyřízená vstupní víza do Bolívie, ale nevyužili je. Což tedy v kontextu té hrůzy bylo fatální, ale proč ne, to bohužel nevím.“
„On [otec] byl činovníkem fotbalu. Někdy v sedmdesátých letech se chystal odjezd ze stadionu, zápas do Kopřivnice. Už byli všichni v autobuse. Fotbalisti i ti z toho realizačního týmu. A tatínek, nevím z jakého důvodu, se tam dostal do rozepře s tehdejším velkým komunistou a on mu řekl něco v tom smyslu: Žid tady nebude rozhodovat. A pokud vím, tak ti fotbalisti všichni vystoupili a odmítli odjet, pokud se ten člověk neomluví. V podstatě byl donucený se omluvit a poté tedy fotbalisté nastoupili a odjeli na zápas. Tím chci říct, že tatínek požíval velké obliby a důvěry u drtivé většiny lidí.“
Lubomír Reichsfeld se narodil do smíšené rodiny 1. listopadu 1956. Maminka Bohuslava byla katolička, otec Hanuš pocházel z židovské rodiny. Holokaust přežil díky pobytu v Anglii, domů se vrátil během osvobozování Československa. Lubomír se svou rodinou vyrůstal ve Veselí nad Moravou, dětství a mládí trávil s partou a muzikou. V polovině sedmdesátých let odmaturoval na Střední zemědělské technické škole v Ivančicích. V roce 1976 absolvoval základní vojenskou službu ve Valašském Meziříčí. Společně s kamarádem Vlastimilem Aťou Procházkou organizoval v roce 1980 jeden z největších festivalů, který byl však na poslední chvíli zakázán. O rok později se oženil, s manželkou Hanou Brigitou Reichsfeld vychoval tři děti. V roce 1984 jeho bratr emigroval do Vídně. Na sklonku komunistického režimu podepsal společně s manželkou prohlášení Několik vět. Oba patřili mezi hlavní iniciátory sametové revoluce ve Veselí nad Moravou. Poté, co se Občanské fórum rozštěpilo, založil ve svém rodném městě stranickou buňku ODS. Od roku 1992 pro tuto stranu pracoval v hlavní kanceláři v Praze.
Kameny zmizelých věnované památce prarodičů Lubomíra Reichsfelda Emila a Elišky Reichsfeldových a tety Lubomíra Reichsfelda Evy Reichsfeldové. Odhalení se uskutečnilo v roce 2020.
Kameny zmizelých věnované památce prarodičů Lubomíra Reichsfelda Emila a Elišky Reichsfeldových a tety Lubomíra Reichsfelda Evy Reichsfeldové. Odhalení se uskutečnilo v roce 2020.
