„Odvezou vás na Sibiř a tam vás zastřelí.“ Nakonec nás nechali trpět v Bărăganu
Johana Rothová, rozená Cizlerová, se narodila 14. června 1939 v české vesnici Gerník v rumunském Banátu jako nejmladší dcera Karla a Marie Cizlerových. Jejich rodina zde provozovala šenkovnu a hospodařila na deseti hektarech půdy, z čehož orné půdy byly jen čtyři hektary. Po druhé světové válce nastoupila pamětnice do zdejší školy. Školní docházku v červnu 1951 přerušila deportace rodiny do oblasti Bărăgan, kam komunistický režim soustředil více než 40 000 obyvatel západorumunského Banátu, včetně několika dalších rodin z Gerníku. V letech 1951–1956 přežívali v nelidských podmínkách na rozlehlých pláních nedaleko města Călărași. Deportovaní zde žili v hrozných podmínkách – trpěli hladem, žízní, nemocemi, izolací. Cizlerovi bydleli nejprve v zemljance a později si postavili chatrč z truploviny. Pamětnice sice nastoupila do místní školy, ale brzy ji přeřadili do pracovního komanda. Stejně jako ostatní deportovaní musela nezletilá Johana Cizlerová nuceně pracovat a plnit stanovené pracovní normy pro státní podniky a statky, většinu své deportace prožila po boku deportované dívky Kateřiny Černíkové (dříve Kovaříkové) ze Svaté Heleny. Po přestěhování zpátky do Gerníku v roce 1956 museli Cizlerovi své hospodářství opravit. Koupili si znovu dobytek a později i mlátičku, kterou jim komunisté vzali. V dalším roce odešla pamětnice pracovat do nemocnice v Oravici a bydlela u své tety. Navštěvoval ji zde její budoucí manžel, za kterého se brzy provdala. Až do roku 1996 žila v Gerníku a pracovala v zemědělství, poté se přestěhovala do České republiky. Za deportaci do Bărăganu ji stát po roce 1989 finančně odškodnil. V době natáčení (v listopadu 2023) žila na Chebsku.