Vždycky jsem švejkoval, a tak si se mnou estébáci nevěděli rady
Jan Rybář se narodil 16. července 1931 v Brně. Ve čtrnácti letech, hned po válce, začal studovat na jezuitském gymnáziu na Velehradě. V roce 1949 vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Po uzavření klášterů v roce 1950 byl nejprve spolu s ostatními řeholníky internován v Bohosudově, jako neplnoletý novic byl poté převezen do Hájku u Prahy. Protože odmítl vystoupit z řádu, přesunuli jej na stavbu přehrady Klíčava. V roce 1951 byl propuštěn a tajně v Brně složil první řeholní sliby. Následující rok strávil u svých rodičů a do narukování na vojnu pracoval u známého polesného. Na vojnu nastoupil v roce 1952 k Pomocných technickým praporům nejprve do Mimoně, poté do Zdechlovic u Přelouče. Po dvou a půl letech mu vojenská služba skončila a on začal pracovat v Brně ve skladu oceli Drukov. Od roku 1959 pracoval v Třineckých železárnách. V květnu 1960 byl zatčen a odsouzen ke dvěma letům vězení. Krátkou dobu strávil v uhelném dole v Heřmanicích, pak je přesunuli do věznice ve Valdicích u Jičína. Tam pracoval a tajně studoval u vězněných spolubratrů. V únoru 1962 mu ještě ve vězení udělil biskup Karel Otčenášek kněžské svěcení. Primici mohl Jan Rybář sloužit až sedm let po svém svěcení v roce 1969. Po propuštění na amnestii v roce 1962 pracoval jako jeřábník v brněnské panelárně. V uvolněnějších poměrech roku 1968 se mu podařilo vycestovat do Rakouska a dostudovat v Innsbrucku, kde mu také oficiálně potvrdili jeho kněžské svěcení. Po návratu zpět do vlasti působil v Hradci Králové a poté na Trutnovsku. Od roku 1990 byl děkanem v Rychnově nad Kněžnou. V roce 2004 odešel do penze a přestěhoval se do Trutnova. Během svého života se aktivně podílel na jezuitských exerciciích, psal články a knihy, vedl besedy a přednášel. Byl držitelem několika ocenění. Páter Jan Rybář zemřel 14. ledna 2021 v Trutnově.