Doc. Břetislav Rychlík

„A to už se rozšířilo mezitím, že tam byl zabitý student Martin Šmíd. A ráno k Rutovi volal tajemník Václava Havla, Vladimír Hanzel, můj kamarád, a říkal, že Havel prosí, jestli bychom s Přemyslem Rutem nezašli do bytu Václava Bendy, že je to nějaké podivné s tím mrtvým studentem a že současně vzkazuje, jestli bych nepřišel s kolegy z HaDivadla, Provázek mezitím odjel z Prahy, už tam zůstalo jen HaDivadlo, jestli bych nepřišel do Činoherního klubu, že se tam něco bude dít a bylo by dobré, abychom tam byli. Teď se stala věc, o které já si myslím, že se estébákům ten listopad prostě vymkl z ruky, o čemž svědčí to, že tam nasadili mrtvého studenta, kterého hrál estébák Ludvík Zivčák, ale že se jim to vymklo z ruky. Já jsem šel po Národní třídě. Vešel jsem do kostela nejdřív na Malostranském náměstí a ještě jsem zatelefonoval Monice a říkal jsem jí, co se děje a taky myslím, že jsem jí říkal, ať je připravená odjet z Brna, kdyby bylo nejhůř. Šel jsem po Národní třídě, kde evidentně provokatéři, podle mě to byly estébáci, vypadali jak veksláci, vykřikovali: 'Tady za rohem, tak kousek je Bartolomějská ulice, sídlo StB, jsou vrahové Martina Šmída. Pojďme jim rozbít okna.' Já jsem tam vystoupil na té Národní třídě a řekl jsem, že Václav Havel mě požádal s Přemyslem Rutem, abychom šli do bytu Václava Bendy, že to není jisté. A náhle tam přišel člověk, klekl si na zem a řekl, já jsem strýc Martina Šmída. Byl to Weiner, bratr novinářky Jana Šmídové, jejich tatínek Milan Weiner byl slavný novinář z 1968 z rozhlasu, zlikvidovaný za to rozhlasové vysílání. Byl šéf Luboše Dobrovského, Jirky Diensbiera, této party statečné. A ten Weiner, on se jmenuje Jirka, myslím, tam klekl a říkal: 'Já jsem strýc Martina Šmída, musím vám říct, že student této identity žije. Neblázněte.' A já jsem to cítil, že je to provokace.“

„A atmosféra v Mostě byla mnohdy šílená. Já jsem v roce 1981 přijel do Mostu a zrovna ten den, nastoupil jsem na sezónu a zrovna ten den vybuchl důl Pluto, myslím, kde přes varování odborníků oni tam poslali havíře těžit a lámali rekordy brigády socialistické práce. Otřásla se země a oni tehdy to řešili tak, že aby se oheň nešířil, tak to zastavili cihlovou zdí a za tou zdí byli ti havíři a mnozí z nich ještě žili. Takže když to pak rozbili, tak oni měli okousané ruce, odrané, jak se snažili tu zeď shodit vlastníma rukama. Nikdy se to nevyšetřilo, kdo za to mohl. A dokonce vdovy nikdy nebyly odškodněné a dokonce některé z nich zavřeli do blázince. Bylo hromadné parte ve všech skříňkách Mostu. A já si pamatuju, že to bylo nařízení, že to parte musí být ve všech výlohách a ve všech skříňkách různých kroužků. Takže u divadla bylo řeznictví a v řeznictví bylo parte a vedle byla nabídka: uzený hornický bok. Ti havíři za tou zdí byli vlastně vyuzení. A uzený hornický bok byla specialita místního řeznictví, bůček vyuzený. U divadla byla taky skříňka kroužku, hádánkářsko-křížovkářský kroužek Čtveráci. Čtveráci, rudá hvězda, parte 52 horníků. To byl strašný průšvih a na tom ten režim ukázal, jak je zbabělý a jak není schopen rodinám těch havířů ani poskytnout nějaké odškodnění. Musel tam přijet osobně Husák tehdy, slíbit havířům vše možné. To znamená, že asi dva dny před tím vypli všechny komíny, aby tam nebyl takový smrad. Vybrousili schody v exkluzivní restauraci, která byla u divadla, aby tam Husák neuklouzl, protože to strašně klouzalo, kdyby pršelo, to byl mramor nějaký. Všechny lidi nahnali pod tribunu. Já jsem odjel tramvají do Litvínova, kde jsem šel do hospody, protože tam se mohl točit alkohol. V Mostě se netočilo pivo, nesměl se prodávat alkohol, aby se havíři neožrali a nevykřikovali na Husáka. Všude postávali estébáci a lidová milice. Pod tribunou byla lidová milice a hlídali, aby Husákovi nikdo nic nedělal. A já jsem v Litvínově seděl v radničním sklípku, tam jsme se namazal. Pak jsem byl v antikvariátu litvínovském, který byl vynikající. Mimo jiné jsem tam koupil básně Reynkovy ženy Suzanne Renaud a Vaculíkův Rušný dům. Prostě to tam bylo a nikdo to nehlídal, tak jsem si to tam koupil. Nikdo nepřišel, že to tam mají. A říkám to proto, že Mostecko je taky jedno moje velké téma, pak jsem nakonec na to téma udělal velký film Kamenolom boží. To je pojem přesný.“