Taková příkladně zlikvidovaná kulacká rodina
Ludmila Šeflová, za svobodna Šimková, přišla na svět na rodném statku v Lipinách 7. června 1934. Rodina Šimkových držela statek po staletí. Za druhé světové války prý ukrývali partyzány a parašutisty. Předzvěstí blížícího se neštěstí se staly dva požáry na začátku roku 1948. Otec pamětnice Václav Šimek odmítl vstoupit do zemědělského družstva. Rodinu na statku bedlivě sledovali špiclové Státní bezpečnosti, mezi kterými se „vyznamenal“ švagr pamětnice Jaroslav Šourek. Václav Šimek mladší prodělal pětiletou základní vojenskou službu u oddílů Pomocných technických praporů. Vrátil se domů v roce 1955. Téhož roku 20. června zatkla StB Václava Šimka staršího a o čtyři dny později i pamětnici. Následovaly tři měsíce bití a ponižování ve vyšetřovací vazbě StB v Bartolomějské ulici v Praze. Vyšetřování vedl Jan Brož. Ludmilu Šeflovou i tatínka odsoudili za velezradu. Pamětnice odešla od soudu s rozsudkem odnětí svobody na deset let. Postupně prošla ruzyňskou, pankráckou a pardubickou věznicí a nápravně-pracovním táborem Želiezovce, kde utrpěla vážný úraz páteře. Na amnestii ji i tatínka propustili v roce 1960. Domů na znárodněný statek, který zabralo zemědělské družstvo, se nesměli vrátit. Ludmila Šeflová měla určenou Příbram, kde na základě rozhodnutí úřadů měla bydlet nějaký čas u bratra a jeho manželky. V roce 1960 se vdala za tatínkova bývalého spoluvězně Josefa Šefla. Pamětnice prý byla pod policejním dohledem až do roku 1989. Měla problémy najít a udržet si práci, protože zaměstnavatelé špatně snášeli časté přeptávání příslušníků StB na pamětnici.