Ludmila Severinová

* 1916  †︎ 2019

  • „Tak jsme tam druhý nebo třetí den (po zatčení, pozn.) jely, nesly jsme jim prádlo a oni je vezli, druhý den to bylo. Oni je vezli z té věznice a my jsme stály u toho příchodu do té věznice a ten manžel mě zahlídl z toho antona. Tak on věděl, že jsem tam. A v té Libuši je vyslýchali a povídali mu: ,Manželka se přiznala.‘ A tam ženská nějaká řvala, měli to nafingovaný. Jenže on věděl, že já jsem tam u té věznice, tak si byl jistý, že to nejsem já.“

  • (Tazatel: „V těch Ludgeřovicích bylo hodně Němců před válkou?“) „Já ještě musím předeslat, že jsme tam byli kantoři a my jsme se chodili dívat, jak tam stavěli ty pevnosti. Protože všude byly hory a dělaly se tam pevnosti, kdežto tady byla rovina a tady se dělaly zákopy. Tam jsme se chodili dívat s kantorama a ještě ty jezdce tam měli proti tankům. No vyzbrojovalo se tam hodně. A já jsem tam ještě zůstala pár dní. Byla jsem tam, když přijela německá armáda v sajdkárách. Já jsem si myslela, že se mi nic nestane, když jsem učila tu němčinu. Pak jsem se dozvěděla, že na mě takhle číhali, tak jsem pak chodila kolem trati někudy zadem.“

  • „Můj strejček, šel z nějaký schůze, to byl fotbalista. A ptal se ho nějaký člověk, kde bydlí Severínovi. A on povídá: ,Já znám všechny jeho kamarády, ale vy kdo jste, to nevím.‘ – ,My se známe z války,‘ a kdesi cosi. Tak ho ještě navedl k nám vlastně. Ten nevěděl, kdo to je. Manžel věděl, že už v něčem je. Já jsem mu říkala: ,Jestli v něčem jsi, nic mi neříkej, protože by to ze mě vymlátili.‘ Udělali razii po Skutči, když už to všechno měli zjištěný, tak z několika vesnic sebrali najednou lidi, ty byly daný na četnickou stanici a pak ještě v noci odvezený do Pardubic do věznice.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    DD Skuteč, 10.05.2013

    (audio)
    délka: 01:14:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Skuteč, 01.02.2019

    (audio)
    délka: 31:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nacisté zavraždili učitelce žákyni z Ležáků. Manžela jí uvěznili komunisté

Ludmila Severinová v rychmburském kroji
Ludmila Severinová v rychmburském kroji
zdroj: archiv pamětníka

Ludmila Severinová se narodila 12. září 1916 ve Skutči. Pochází z chudých poměrů, její otec byl vyučený švec a matka vyšívačka. Ludmila měla o osm let mladšího bratra, prostřední sestra zemřela už v dětském věku. Po měšťance, kterou navštěvovala ve Svitavách, pamětnice absolvovala ve stejném městě učitelský ústav. První zaměstnání dostala na umístěnku v Ludgeřovicích u Hlučína. S nástupem henleinovců však musela, stejně jako mnoho dalších Čechů, pohraničí opustit. Protože uměla dobře německy, učila tento jazyk i na měšťance. V roce 1942 jí nacisté odvedli z hodiny žákyni z obce Ležáky, kterou později vypálili. Muže a ženy usmrtili. Holčička později zemřela v plynové komoře. V roce 1943 se provdala za Jaroslava Severina, s nímž se seznámila už na svitavské měšťance. Manžel po válce pracoval v otcově tiskárně, kde se zapojil do protikomunistického odboje. Po zatčení ho komunistická justice odsoudila k jedenácti letům vězení a trest si společně s dalšími členy odbojové Bulíčkovy skupiny odpykával v uranových dolech. Propustili ho po šesti letech. Ludmile se v padesátých letech podařilo vystudovat pedagogiku na vysoké škole. Celý život pracovala jako učitelka. Zemřela 27. srpna 2019 ve Skutči.