Anna Sičová

„Tam bylo veselo! Žáby kuňkaly… když byly mé děti malé, tak když šly spát, vyprávěla jsem jim: ´Víš, tam ve Frélichově, tam to bylo pěkné…´ Ve slepém ramenu, co bylo vzadu, byli čápi, žáby… A žáby kuňk, kuňk, kuňk, pořád to večer šlo. V létě se v Dyji koupalo, jak ženy, tak muži, když se vrátili z pole, tehdy ještě koupelny moc doma nebyly… A tak večer, když jsem usínala, tak jsem hned za naším slyšela žabí koncert. Prostě pěkné to bylo.“

„Když přišli Rusové? To si pamatuji. Byli jsme schovaní ve sklepích. Můj strýc byl prvotřídní Čech, četník v Brně, a pořád říkal: ´Rusové přišli, radujme se, veselme se!´ Ráno vyšel z domu, na sklepích byli Rusové, pili tam, lidi jim nalívali, umývali se, a sotva přišel strýc s tím kolem, tak už to bylo: ´Davaj, davaj!´, to kolo. To bylo ale pěkné přivítání. Těšil se na Rusy, a když přišli…“

„Denn wir fahren, denn wir fahren gegen Engelland…“ „Ale víš, jak to tenkrát bylo? To byla jeden rok velká voda, všechno zamrzlo a i na Dyji byl hluboký led. A tam, jak teče ten potok, tak všechny ty kry po něm pluly. A na krách pluly děti a zpívaly, ´denn wir fahren gegen Engelland´. Prosím vás, vždy´t se mohly utopit, to byla velká voda toho jara. Už to začínalo praskat, no ale děti prostě.“