Jarmila Sikorová

* 1953

  • „Měli jsme dva hektary pole, koně, dvě krávy, prasata, slepice, králíky. Když se později maminka osamostatnila, měla jednu krávu babička a my jsme měli tu druhou. Pěstovaly se brambory, oves. Maminka byla pokroková a jednu dobu pěstovala i okurky. Koupila někde semena. Jinak se pěstovaly hlavně tuříny, kedlubny a zelí. Zelí se nakládalo do velkého sudu. Měli jsme to na celou zimu. Brambory se jedly denně. Během týdne jsme maso nemívali, jen v neděli. Nebyly lednice. Tatínek ráno zabil králíka a odpoledne jsme ho už jedli. Maminka maso zavařovala, tak se dalo uchovat. Jinak jsme jedli rýži nasladko. Jako přílohu jsme rýži nikdy nejedli. Také jsme jedli halušky, brambory upečené v troubě nebo placky. Placky jsme jedli posypané krystalovým cukrem. Dneska mi už to nechutná. Maminka taky hodně pekla. Byli jsme odchovaní na buchtách. Jedli jsme velice skromně, ale jídlo to bylo výživné, protože v tom byl tvaroh, kyška, smetana. V domě jsme měli výborný, úplně ledový sklep. Dole byla voda, takže jsme v zimě nemuseli chodit pro vodu ven. Musela jsem pomýt nádobí, vytřít. Odmalička jsme museli mamince ve všem pomáhat.“

  • „Sestra mi říkala, že jednou nesla školníkovi čtvrt litru alkoholu a že se jí to rozbilo v tašce. Šly jsme do školy do Bukovce a maminka mi nabalila i alkohol. Musela jsem to donést nějakému pánovi a pak teprve jít do školy. Jednou jsem zakopla a zlámala jsem si nohu. Chodily jsme třeba do Lomné nebo do Bystřice. Pamatuji na černou tašku na zips, do které se vešlo šest flašek. Dostaly jsme tašku a šly jsme. Jednou nás maminka poslala do Bukovce. Se sestrou jsme zabloudily pod Girovou. Dostaly jsme se do takzvané Černé doliny, kde byli kdysi zastřeleni partyzáni. Tak jsme bloudily. Maminka měla odvahu nás tak posílat. V dnešní době by to bylo nemyslitelné.“

  • „Polsko odebíralo z Čech košile, které se jim líbily. Dobře šel na odbyt také česaný silon. Za to nám Poláci dávali líh. Tak se to měnilo. Když byly lehčí věci, třeba chundelaté čepice, tak se šlo hranicí a přehodilo se to. Pamatuji, jak se to přehodilo, vojáci to viděli, a byla střelba. Byla u toho moje mladší sestra. Mamka s ní přiletěla rychle domů, ale ona z toho onemocněla, protože měla šok. Pamatuji, že táta vzal pepř, chodil kolem chalupy a sypal pepř, aby pes, který tam byl nasazený, k nám nepřišel. Pak museli sestře zavolat lékaře. Říkal, že musela utrpět šok, ale rodiče to zapřeli. Tatínek nebyl zastánce pašování, nezapojoval se do toho. Maminka ano. Dělaly to všechny ženy, chtěly přilepšit rodině.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 06.03.2023

    (audio)
    délka: 01:39:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 09.03.2023

    (audio)
    délka: 01:33:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako holka chodila s polským lihem po horách. Na Hrčavě pašovali všichni

Jarmila Sikorová / kolem roku 1971
Jarmila Sikorová / kolem roku 1971
zdroj: archiv Jarmily Sikorové

Jarmila Sikorová se narodila jako Wawrzaczová 6. září 1953 na Hrčavě v Těšínských Beskydech. Vyrostla v chalupě kousek od tehdy přísně střežené hranice s Polskem. Otec pracoval na dráze jako pomocník strojvedoucího, s ženou se staral o hospodářství. Mívali koně, krávy, prasata, obhospodařovali dva hektary polí. Jarmila zažila dobu, kdy v horské obci nebyla elektřina ani veřejná doprava. Matka se zapojila do pašování zboží z Polska. Jarmila od dětství pomáhala s distribucí pašovaného lihu. Vystudovala střední školu veřejného stravování v Opavě. Pracovala mimo jiné jako vedoucí školní jídelny v Mostech u Jablunkova. V roce 2023 žila s rodinou v Hrčavě.