Jaroslav Šimánek

„Do toho Batelova přisunovali maďarský transportní vlak a ten byl plný zbraní. Chlapi všechno posbírali na vozy a vozili to na Velké lesy, to je tady, jak se jede na Novou Ves, a tam to všechno poskládali a ty Maďary zavřeli. Potom z Jihlavy přijížděl vlak SS a Na Kochánce, to je asi půl druhého kilometru před stanicí směrem k Jihlavě. Táta jim šel naproti ještě s panem Kasisem a náhodou měli pušky, ale z těch pušek vyházeli náboje. A šli k těm Němcům a samozřejmě esesáci je posbírali, dovedli je na náměstí a tátu, že pověsí. To si pamatuji, přišla paní Bečvářová k našemu oknu a povídá: ´Šimánková, chvátejte na městečko, tátu vám věšeji.´ Naštěstí tam byl zavřený právě ten Blankenstein na radnici, naši je zavřeli tam. A když přišli ti Němci, tak ten Blankestein vystoupil ven z radnice, jej pustili, a protože ten táta na tom zámku dělal, a tak se s tím hrabětem velice dobře znali, tak říká: ´Toho nesmíte oběsit, protože jinak oběsí všechny nás. Všichni tady umřem.´“

„Učitel Neužil. To byl učitel, který nás učil na měšťance. Když přišel Hitler v roce 1939, tak on nás učil češtinu a zeměpis. My jsme měli mapy, ten zásadně nedovolil, abychom očesali ty Sudety, co Hitler zabral, my jsme se normálně učili celou republiku, tak jak byla za první republiky v osmnáctým roce. Toho jsem si nesmírně vážil, byl to Čech tělem i duší. A potom jsme měli třídního učitele, toho si už nepamatuju, toho nám sebrali gestapáci přímo ze třídy. A dívali jsme se z okna, jak ho nakládají do auta, tak jsme celá třída brečeli."

„V roce 1935 jsme se vrátili, matka se mnou jela domů. A otec, že to tam zruší tu živnost a prodá to a koupil, nějaký mašiny si nechá poslat do Československa, protože hoblovačka, ta je tady za tou zdí, ta je z roku 1932, ta ještě pořád funguje. Tak jsme se vraceli s matkou, já neuměl česky, já uměl jen francouzsky. Tam bylo zajímavý to, že když se naši chtěli dohadovat, tam mluvili česky ve Francii a já jim nerozuměl. Potom, když později já zapomněl mluvit francouzsky, tak oni mluvili francouzsky mezi sebou a já jim zase nerozuměl. Takže teď jsem jel vlakem a matka mě ve vlaku učila česky."

„Když jsem vyšel školu, tak otec měl živnost otevřenou, tak já jsem se šel k tátovi učit rok. Rok jsem byl u táty a přišli Němci, to už tady byli Němci, a tátovi tu živnost zavřeli, že musí být totálně nasazený do Reichu, do Německa. Ten syn paní domácí, paní Doležalový, byl na osobním oddělení v depu v Jihlavě, tak tátu vyexpedoval, že bude spravovat vagóny na depě v Jihlavě."