Růžena Sojková

„Přišli jsme, tatínek seděl u stolu, dozorce samozřejmě. Tak to víte, no, nevěděl o nás vůbec nic, že jsme vystěhovaní nebo jak to s námi dopadá. To vůbec nevěděl. Tak jsme debatili, debatili. Asi kolem půlnoci přivedli ty moje dva bratříčky, ti běhali venku v tom mrazu, tak přivedli kolem půlnoci toho Pepu a Venouška. A tu tetu, strýčka a tatínkova bratra - ty přivedli asi ve tři hodiny ráno.“

„Přišli dva dělníci v montérkách do kanceláře, a že chtějí mluvit s tatínkem. Já povídám: ,Tatínek tady není.‘ - ,Tak sezveme všechny dělníky do jedné dílny. Nikdo z příbuzných tam nesmí.‘ A pak nám dělníci řekli, že ti dva byli v pracovním, prostě se ujali slova a řekli: ,Tak vážení soudruzi, teď už není továrna pana Hořejšího, teď už je vás dělníků a kdo bude proti, SNB je připraveno.‘ Tak to bylo znárodnění. Takže všichni příbuzní, tetičky, sestřenice, bratranci, všechno domů. A takhle to začalo.“