„Já jsem byla v Bar Kochba Brno, to byl plavecký oddíl. Jako Makabi v tělocviku, tak Bar Kochba byl pro plavce. Nebylo mi ani pět let, a už jsem plavala a plavala jsem dobře. Bylo mi sedm a šla jsem do Bar Kochba. Když mi bylo osm, tak jsem plavala poprvé na závodech. Bylo to v Zábrdovicích, kde byly velké závody, evropský pohár. Byly jsme dívky od osmi do dvanácti a plavaly jsme padesát metrů prsa.“
„Sama jsem moc ráda bruslila na ledu. Než jsem odjela do Izraele, byla jsem v Praze a Židé už nesměli chodit na stadion, protože tam bylo napsáno: Židům vstup zakázán. Tak jsem na Vltavě, když byla zamrzlá, dělala své piruety a co jsem uměla tančit a tak dále. Přišel ke mně jeden Čech, který šel kolem, a řekl: ‚Děvčátko, proč nejdeš na stadion, na velký stadion? Tam jsou velmi dobří trenéři.‘ Řekla jsem mu: ‚Víte, já za týden jedu do Izraele.‘ On mi řekl: ‚Snad si to rozmyslíš a půjdeš na ten stadion.‘ On nepochopil, že jsem Židovka a že nemohu jít.“
„Rodiče jeli s námi a v Brně vystoupili, samozřejmě. A já, když jsme byli v tom vlaku a věděla jsem, že jsme v Babicích, pak budou Bílovice, pak za chvíli Brno a budu se muset rozloučit s rodiči. Když šli ven z vlaku, maminka strašně brečela. Tatínek tam stál s ní… Myslela jsem si: Proč musím pryč? Mám taky vystoupit z vlaku? Ale potom mi něco řeklo: Když chceš žít, musíš jít. A tak to bylo. Bylo mi čtrnáct a půl a byla jsem s rodiči naposledy.“
„Vyučovala jsem tělocvik také na semináři, kde jsem studovala, a pak mě tam vzali jako učitelku. Odpoledne jsem pracovala s dětmi po obrně a potom i s dospělými. Časem jsem byla i trenérka těch lidí a byla jsem na osmi olympiádách handicapovaných jako trenérka plavání. Vyučovala jsem na semináři studenty, kteří chtěli být učiteli tělocviku. To byly dvě kariéry.“
Margalit, původně Margit, Sonnenfeld se narodila 26. listopadu 1925 v Brně do židovské rodiny. Měla sestru-dvojče Ruth a starší sestru Lotte. Její otec dr. Karel Sonnenfeld pracoval jako advokát, byl členem reprezentace brněnské židovské obce a zástupcem Židovské národní rady na Moravě. Byl také aktivní sportovec, patřil mezi zakladatele tělocvičného klubu Makabi a v letech 1927-1928 vykonával funkci předsedy světového svazu Makabi. Pamětnice se od pěti let věnovala plavání a byla členkou sportovního klubu Bar Kochba v Brně. Bezprostředně po okupaci 15. března 1939 byl otec na deset dní zatčen. Sám emigrovat nechtěl, ale snažil se poslat do zahraničí dcery. Margalit Sonnenfeld získala díky klubu Makabi certifikát k výjezdu do Palestiny, kam v březnu 1940 následovala svoji sestru Ruth. V Palestině žila v internátu a později přešla do kibucu. Rodiče a nejstarší sestra byli v roce 1942 deportováni do Terezína, kde se matka se sestrou dočkaly osvobození, otec však zahynul v říjnu 1944 v Osvětimi. Matka v roce 1946 spáchala sebevraždu. Starší sestra Lotte v roce 1949 také odjela do Izraele. V roce 1957 se Margalit Sonnenfeld přestěhovala do Tel Avivu a vystudovala učitelský institut. Pracovala jako učitelka tělocviku a později také vyučovala budoucí učitele. Zároveň se věnovala terapii plaváním dětí i dospělých postižených obrnou. Trénovala handicapované plavce, s nimiž se v letech 1964-1992 zúčastnila osmi paralympiád. Do své smrti žila v Tel Avivu. Zemřela 2. listopadu 2017.