Dodneška mám střelný prach v zádech
Josef Švancara se narodil 22. září 1934 v Hodoníně u Kunštátu jako třetí dítě rodičům Marii a Josefovi Švancarovým. Kousek od jejich domu byl nejdříve kárný tábor a od roku 1942 protektorátní, tzv. cikánský tábor, kde se podle dostupných pramenů postupně soustředilo přes 1 300 mužů, žen a dětí, převážně Romů z Moravy. Na vlastní oči viděl bídu všech vězňů, hlavně dětí, se kterými se často dělil o svou svačinu. Viděl i deportaci Romů do koncentračních táborů. Ke konci války byl svědkem několika nebezpečných situací při neopatrné manipulaci s odhozenou municí, špatného zacházení s německými vězni a jejich pochodu na Brno. Vyučil se zedníkem, další školu nedokončil, protože mu zemřel otec. Po konfliktu s tajemníkem místního národního výboru (MNV) musel roku 1954 nastoupit vojenskou službu k Pomocným technickým praporům (PTP). Stavěl nový Havířov a později fáral v dole Antonín Zápotocký v Orlové. V roce 1956 byl přítomen závalu na šachtě, kde jeden z horníků zahynul. Po návratu z vojny se v roce 1957 oženil s Marií Pajgrtovou a narodily se jim dvě děti, dcera Marie (1957) a syn Josef (1961). Pracoval jako zedník v Průmstavu Brno, stavěl v Boskovicích nemocnici a při stavbě městských lázní měl při pádu ze střechy těžký pracovní úraz. Potom byl zaměstnán v Hodoníně v jednotném zemědělském družstvu (JZD) jako vedoucí stavební skupiny. Osobně se zúčastnil 25. listopadu 1989 slavnostní bohoslužby v katedrále svatého Víta při příležitosti svatořečení Anežky České. V roce 1991 odešel do invalidního důchodu. Celý svůj život byl aktivním člověkem, jako zedník pomáhal postavit několik domů a ten svůj kompletně přestavěl, rád jezdil na koni a závodně skákal parkur. V roce 2022 žil v Hodoníně u Kunštátu v rodinném domku.