Jiří Švejdar

„Sice jsme byli zproštění služby, ale stejně nás po válce znova povolali na vojenské cvičení. Já jsem měl nějaké potíže se žaludkem, tak jsem si nechal napsat papír od doktora, abych nikam nemusel. Ukázal jsem ten papír na velitelství a oni jen, že by to mohl říct každý. A že nechci splnit svoji povinnost. Tak jsem se na jednoho naštval a začal jsem na něj řvát: ,Když já jsem byl ve válce, tak ty jsi nosil dětský kalhotky s obrázkama Nazdárečka!‘ Ženský v kanceláři se začali smát. Tak jsem tam nakonec stejně musel.“

„Chodili jsme do Lucku na biograf. Dávali tam taky čtyři díly Tarzana. Já jsem byl docela divoký dítě, takže mě za nějaký čas napadlo Tarzana napodobit. Vzal jsem si dlouhou špičatou kudlu a šel jsem do lesa. Vždycky jsem si vlez na slabý strom, rozhoupal se a skočil na druhý. Takže jsem prošel ten les, byl asi 380 metrů široký, jenom vrškama stromů. Samosebou, že jsem musel odpočívat. A vůbec jsem nespadnul! Ani jednou. Byl to americkej film, ale už si nepamatuju, kdo tam hrál a tak.“

„Do Hrušovan jsem se přestěhoval v roce 1945. Dostal jsem hospodářství, tak jsem začal hospodařit. Pak nás ale přinutili vstoupit do JZD. To bylo v roce 1952. Manželka byla totiž nemocná, a proto nemohla dělat. A oni nám nedali ani mlíko pro děti! Navíc mi v JZD utrápili koně, rozbili mi traktor. Za rok jsem z JZD vystoupil. A dva roky jsem pak ještě zkoušel hospodařit soukromě. V roce 1955 jsem utekl do Lipkovic. Prásknul jsem prostě do bot. Hrozně mě oškubali.“

„Rusové chtěli asi devět lépe situovaných rodin z Boratína odvést na Sibiř. Byli jsme podle nich kulaci, protože jsme ve vesnici měli mlýn a lékárnu. Z našeho vesnického kostela chtěli udělat nejdřív skladiště, potom biograf. Táta byl akcionářem místního mlýna i lékárny, tak jsme mezi těmi deportovanými lidmi měli být i my. Dokonce už byly připravené tři vagóny. Ale protože přišli Němci, tak se to nakonec naštěstí nekonalo.“