Lea Svobodová

* 1937

  • „Tak strašně jsem se bála, že maminka, jak jsme byli všichni skrčení u takový stěny, která by nás mohla zadržet trochu, tak mně maminka držela takhle uši. To si pamatuju, prostě abych to neslyšela, protože já jsem chtěla utíkat ven. Já jsem měla tendenci, že tam jsem zavřená. Já jsem chtěla utíkat do lesa. Les teda nebyl zas tak moc daleko, ale aspoň dva kilometry to jo. A chtěla jsem prostě ven. Strašně jsem se bála. Potom říkal tatínek, že to byl takový otřes mozku nebo nějaký takový psychický… Já jsem dost citlivý člověk, takže tohle bylo na mě teda… Vím, že mně takhle pořád držela uši. No, a pak to začalo, pak nešel proud pořád, psala jsem si úkoly při petrolejce…“

  • „Maminka teda měla něco, co si chtěla uchovat, tak jsem to v noci nesla se sestrou k jedný paní, protože se bála, že jí to taky seberou. Už nevím ani, co to bylo. Prostě tak my v noci jsme šly, bály jsme se… No, nebylo to pěkný, prostě nebylo to pěkný. A už je to strašně dávno, tak na to člověk i zapomene. To pokřikování mně strašně vadilo, protože jsem byla ještě opravdu holka. To není jako teďka v těch třinácti, já jsem byla děcko, opravdu. Teď se to nedá srovnat. Opravdu to bylo takový krutý, že maminka nevěděla, co se mnou. Nedalo se nic dělat, no…“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jablonné nad Orlicí, 05.08.2019

    (audio)
    délka: 55:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Maminka mi držela uši

Lea Špalková, 1954
Lea Špalková, 1954
zdroj: archiv pamětníka

Lea Svobodová se narodila 14. dubna 1937 v Hodoníně. Otec Lev Špalek byl lékař-gynekolog, matka Olga dětskou lékařkou. Měla o pět let starší sestru Olgu. Ráda chodila s tatínkem do přírody a na ryby. Rodiče udržovali četné společenské kontakty. Řadu známých umělců, podnikatelů či lékařů zvali do svého vinného sklípku v Mutěnicích k přátelskému posezení, ale mnozí z nich také pomáhali s prací na vinohradě. V letech první republiky stáli manželé Špalkovi u založení Rotary klubu v Hodoníně. Kolem roku 1940 byl Lev Špalek krátce zavřen. V dubnu 1945, při osvobozování města, prožili – po dobu přechodu fronty a bombardování – téměř měsíc ve sklepě u přátel. V roce 1950 Lea onemocněla a jejího otce zatkla Státní bezpečnost (StB), později byl z politických důvodů odsouzen na dva a půl roku do vězení. Majetek Špalkových přišli zabavit, Lea v tu dobu zažívala šikanu od dětí a její matka byla vydírána StB. Po základní škole, v roce 1953, bylo rozhodnutím okresního národního výboru pamětnici znemožněno studium na střední škole. V roce 1955 se vdala za lékaře Josefa Svobodu a měli dvě děti. V roce 1964 se rodina přestěhovala do Jablonného nad Orlicí, kde pamětnice žila i v roce 2019.