Jakub Szántó

"Já si prostě nepředstavuji automaticky pomoc lidem, který utíkají ze svých domovů, například z války v Sýrii, že sem prostě přijmeme padesát tisíc, sto tisíc uprchlíků. Nemyslím si to. Myslím si, že mezi tím se na ně úplně vykašlat a mezi tím dát jim svůj obývák, je relativně velký prostor, kde se můžeme pohybovat. A jsem pyšnej, že jsem ze země, která to dělá. Já jsem celkem velmi intenzivně a podrobně, za těch pět let, co jsem byl na Blízkém východě, mapoval českou humanitární a rozvojovou pomoc syrským uprchlíkům a chudým Jordáncům v Jordánsku. A to, co my jsme tam předvedli, je prostě fantastický. A opravdu můžeme být pyšní, protože počty lidí, kterým naše cílená pomoc, konkrétní projekty, konkrétní věci, na které se dá šáhnout, ne jen placení účtů, jak to dělají bohatší země, tak lidí, kterým Česká republika pomohla, jsou desítky tisíc. A to fakt není málo na zemi, která nemůže zas tak moc rozhazovat."

"Václav Havel je rozhodně člověk, který patří mezi giganty české historie, je to člověk, který kombinací své síly a kombinací svých lidských slabostí, tak tím je strašně zajímavej. Že to není člověk ze žuly, ale že je to člověk, který těch lidských slabostí měl spoustu. Že tohle všechno dohromady, a když ho budu srovnávat třeba s Lechem Walesou, nebo Lansbergisem, tedy s velikými postavami protikomunistických revolucí, tak on měl ještě něco navíc a to, že to byl dramatik, který měl smysl pro určitou teatrálnost. A vím i od pamětníků, že on si opravdu dával záležet, dával velkou pozornost řekněme tomu dramatickému efektu, té dramaturgii té politiky. Tím si, myslím, byl zcela výjimečný."

"Myslím si, že ten kompromis, který byl zvolený u nás, že úplně vhodný nebyl. A že skutečně to, nebudu říkat stalinistický... spíše možná brežněvovský vedení komunistické strany Československa KSČ, ze které se přerodilo to, co je dnes KSČM, tak čistě jenom ten fakt, že tady může někdo hrdě být a zcela bezostyšně vystupovat i jako místopředseda poslanecké sněmovny s tím názvem komunistická, je něco, co nebylo dobře a byla to zcela zásadní chyba. Kdyby se ta strana jmenovala demokratická levice, nebo cokoliv jiného a byli by tam ty stejný lidi, tak by to v reálu nemuselo znamenat takovou změnu, ale prostě to, že tady zůstává možnost, i když máme zákon, který ma teoreticky potírat propagování ideologií, které vedou k porušování lidských práv atd., jako je nacismus a samozřejmě i komunismus, tak my popíráme v podstatě náš vlastní právní řád existencí takovéhle strany."

"Já jsem o terorismu strašně moc četl, musím říct, že to je fenomén, který mě svým způsobem, to zní hloupě, nepřestává fascinovat. Je to prostě filozoficky a dějinně nějaká aktivita, která je dost odlišná oproti válce, kde vlastně ty prostředky jsou velmi podobný a kde ty oběti jsou v podstatě velmi identický, ale kde to násilí vražedný, oproti vraždě, která je proti té konkrétní osobě, tak tohle anonymní násilí, nebo násilí proti lidem, o kterých vůbec nic nevím, tak je oproti válce úplně někde jinde. Ta arogance, ta nenávist, ta povýšenost vůči nevinným obětem. Že si ty lidi prostě zaslouží zemřít, protože já jsem tak rozhodl z nějakého důvodu, a nebo ty lidi, ty oběti, to musí snést v rámci nějaké vyšší myšlenky, je prostě věc nebo filozofický koncept, který mně nedává spát."