Jaroslava Tobková

* 1929

  • „Já jsem se v noci probudila a bylo světlo. Z okna jsem viděla, že hoří stodola. Vzbudila jsem manžela a vzbudili jsme Matějku. Čekali jsme, co bude. Bylo vyšetřování, chodili tam policajti, ale lidi odhlasovali, že to Matějka s manželem nemohli udělat, že to bylo složené málo usušené seno a že se to vznítilo.“ – „A on se váš manžel bál? Proč se bál?“ – „Mohli to krásně udělat, že to byla sabotáž, že to schválně zapálili.“ – „Že by to proti nim použili? Křivě je obvinili?“ – „Ano, to by dokázali. To byla maličkost, tohle udělat. Báli se toho, Matějka s manželem. Seděli jsme celou noc a čekali, jak to dopadne, jak se lidé rozhodnou.“

  • „Když jsme se nastěhovali zpět do Lažan, tak místní lidé byli ve stresu. Nevěděli, jestli s námi můžou mluvit, protože nás pořád někdo pozoroval. A tak jsme kolikrát i neradi vycházeli ven, protože jsme se skoro báli [někoho potkat], lidé nevěděli, jestli nás můžou pozdravit. Nebylo to tady hezký. V tom Vlkově nás nakonec přijali líp než zpátky v Lažanech. Ve Vlkově, když jsme chodili na práci, tak jedna paní povídala: ‚Pořád vykřikovali, že přijdou kulaci, a ony přišly děti!‘“

  • „Takže dědeček, když jsme se dostali do Vlkova, jezdil s traktorem u Černé hory. A z Černé hory vyšel vždy nějaký chlapík a pozval si ho do Litomyšle k výslechu. Třeba celé odpoledne. Traktor musel vypnout a jít s ním na výslech. A dědeček říkal, že nejhorší bylo, když ho posadili tak, aby viděl na hodiny. Hodiny utíkaly a oni ho pořád vyslýchali. Tam mu právě vypravovali, že si prý myslel, že se z toho vyvlékne, když si vezme chudou holku. Já o tom mnoho nevěděla, on přišel vždycky celý zničený, ale nechtěl o tom moc mluvit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Lažany, 18.11.2022

    (audio)
    délka: 01:15:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Říkali, že přijdou kulaci, a ony přišly děti

Jaroslava Tobková v roce 1945
Jaroslava Tobková v roce 1945
zdroj: archiv pamětníka

Jaroslava Tobková se narodila 15. dubna 1929 ve vesnici Olšany manželům Košnarovým. O dva roky později přišla na svět ještě její sestra Růžena. Nešla studovat, protože měla převzít hospodářství. V roce 1947 se ale seznámila s Josefem Tobkem ze sousední vesnice Lažany. Po osmileté známosti se vzali a stali se v pořadí desátou generací na Tobkově statku. V okolí patřilo jejich hospodářství k jednomu z největších, vlastnili 40 hektarů polí. V roce 1956 jim většinu majetku vyvlastnili a celou rodinu vystěhovali do vesnice Vlkov, Jaroslava Tobková byla tehdy v pátém měsíci těhotenství. Ve Vlkově se jim během čtyřletého vysídlení narodily dvě dcery, Jaroslava a Jitka. Na jaře 1960 se mohli do Lažan vrátit, ovšem ne do rodného statku Josefa Tobka, ale do domku pro čeledíny, který stál v jeho sousedství. Třicet let se pak z oken dívali, jak je jejich statek devastován. Na rodinu stále dohlížela StB. Starší dcera měla díky špatnému kádrovému posudku velké problémy s přijetím na střední školu. Pamětnice pracovala v cihelně, později v prádelně a na vrátnici litomyšlské nemocnice. V roce 1991 získali v restitucích většinu majetku zpět. Rodný statek v Lažanech č.p. 14, na kterém Tobkovi hospodařili více než 300 let, se už zachránit nepodařilo. Na jeho základech dnes stojí jiný dům. Jaroslava Tobková ovdověla v roce 2017 a v roce 2023 žila v Lažanech.