Moje generace je generace velkého loučení
Hana Truncová byla svědkyní dramat v českém pohraničí ve třicátých a čtyřicátých letech a politickou vězenkyní v letech padesátých. Narodila se jako Hana Johnová 23. srpna 1924 v rodině Jana Johna, který provozoval velkou truhlárnu v Teplicích. Ona i její rodina udržovala přátelské i obchodní kontakty s místními Čechy, Němci i Židy. Po záboru pohraničí rodina zůstala v Teplicích, kde jejich dům v noci ze 14. na 15. března 1939 napadli nacisté, kteří v onu noc zničili i místní synagogu. Už po roce 1945 zvažovala Hana Johnová emigraci, protože nesdílela náklonnost ke KSČ, která v té době v kraji dominovala. Po roce 1948 spolupracovala s převaděčem a pomohla několika lidem k emigraci. V roce 1951 byla ona, její otec i její snoubenec Otakar Čeněk Trunec zatčeni a odsouzeni za velezradu a špionáž. Hana Johnová dostala třináctiletý trest, který si odpykávala v pracovních útvarech v Kladně, Jilemnici a Varnsdorfu a ve věznici v Pardubicích. Propustili ji začátkem roku 1960 na podmínku ještě před nadcházející amnestií. Provdala se za Otakara Čeňka Trunce a společně žili v Bohosudově. Pracovala jako pomocná síla v jeslích, po roce 1968 pak jako referentka teplické pobočky Čedoku. Opět pomáhala několika lidem dostat se do zahraničí, díky práci v Čedoku jim mohla obstarat letenky. Po roce 1989 se angažovala v organizaci Dcery politických vězňů, hovořila o svém příběhu na školních besedách, vystupovala na festivalu Mene Tekel. Hana Truncová zemřela dne 7. dubna roku 2022 ve věku 97 let.