Jan Valter

„Když udělám sousedovi omylem, ne úmyslně, nějakou újmu, tak se mu na základě svého charakteru omluvím za každou cenu, protože nechtěl jsem to udělat, a stalo se to. Víte, kdyby ta komunistická strana řekla, že byly chyby, udělaly se chyby... Vždyť někteří byli nevinní. Nebyli agresivní proti našemu státnímu zřízení, komunismu, ale byli nevinně odsouzení. Tak tahle omluva by mohla být. Copak my jsme dělali zle místním po roce 1989? Dělali jsme zle? Představte si ještě, ten tajemník Václav se ani tátovi neomluvil. Jeho bratr Josef [ale] řekl: ‚Jendo, omluvám se vám za celou moji rodinu, co můj bratr vám udělal.‘ Tak si dokážete představit, jaký je to diametrální rozdíl. Vidíte, on to dokázal.“

„Američani pořádali na kolonádě zábavy. Přál bych vám vidět, jak hostili ty chlapce a děvčata, které sváželi na zábavu. To byla burská pomazánka, keksy, káva! To bylo všechno úžasný. A americká armáda měla svoji plzeňskou hudbu, která přijela a hrála: In The Mood... A jak uměli tancovat... Děvče, které mělo rytmus a umělo tancovat, vydrželo v kole, ale která neměla rytmus, vypadla celá červená, neobstála. (...) To víte, že jsme tam taky proběhli dovnitř a chtěli cukroví. Ale my byli dvanáctiletí, tak oni, když nás viděli, tak hned: ‚Hallo, hallo!‘ A už nás hnali ven!“