„Chleba se pekl doma. Dřív se mouka mlela ve mlýně. V květnu 1948 přivezl otec z Petříkova mlýna z Bystříčka semletou mouku, vynesl ji na strop, a ona tam druhý den shořela. No tak nám lidi zas přinesli. Maso jsme měli bídně jednou týdně, v neděli. Jinak se jedlo, co vyrostlo doma, nejvíc zelenina. Byli jsme zvyklí na chudý život.“
„Ze dne na den přišel nějaký lampasák z Lanškrouna a říkal, že se mám dostavit ve středu do Chrudimi k odvodu, že půjdu na vojnu. Během tří dnů jsem musel nastoupit jako záloha. Z vojenské správy v Chrudimi mě poslali k pétépákům. Výcvik jsem dělal v Kroměříži a pak nás poslali do dolů do Ostravy. Tam jsem strávil rok a půl. Rok jsem chodil v uniformě a půl roku jsem mohl být v civilu. Tenkrát byla výzva, že kdo byl z nás vojáků pétépáků ze zemědělství, mohl si dosloužit zbývající vojnu v civilu. Tak jsem na to přistoupil. Šel jsem do civilu, ale povinnosti byly vojenské.“
„Otec do družstva nechtěl, tak mu přidali pozemky, takže jsme pak měli devatenáct hektarů. Dodávky jsme dodávali sto metráků obilí, sto metráků brambor a kolik masa, slepic, prasat, hovězího, mléka. Těžko se to plnilo, většinou jsme na to neměli. Ale lidé z vesnice nám pomohli, tenkrát šlo mléko přepsat. Když nesplnil, tak otce odsoudili na měsíc do basy za nesplněné dodávky a musel si to jít v 50. letech odkroutit. Podruhé dostal tři měsíce.“
Jaroslav Vaníček se narodil 1. března 1938 v podorlické obci Bystřec. Rodiče Josef Vaníček (1897–1974) a Marie, rozená Vávrová (1902–1970), hospodařili na statku, který rodina vlastnila od 17. století a patřilo k němu šestnáct hektarů. Jaroslav měl pět sourozenců: Marii (1921–1992), Josefa (1923–2006), Františka (1932–2010), Ladislava (1934–2016) a Václava, narozeného v roce 1944. V posledních dnech války Vaníčkovi doma ve stodole ukrývali před nacisty tři uprchlé britské vojáky. V 50. letech na rodinu dolehla násilná kolektivizace zemědělství. Z obce byli v roce 1953 vystěhováni tři největší sedláci i s celými rodinami. Vaníčkovi měli být čtvrtí. Otec Josef byl dvakrát zavřený za neplnění zemědělských dodávek, až koncem 50. let podepsal vstup do JZD. Jaroslav po základní škole absolvoval roční zemědělské učiliště. Roku 1957 narukoval na vojnu k Technickým praporům, kde jako nepřítel režimu fáral v ostravských dolech. Po návratu z vojny pracoval v JZD Bystřec jako mechanizátor. V roce 1962 se oženil s Marií, rozenou Kyllarovou, a vychovali čtyři děti. Po pádu totalitního režimu v roce 1989 Vaníčkovi začali po čtyřiceti letech znovu soukromě hospodařit. V roce 2021 žil pamětník se svou manželkou v rodné usedlosti v Bystřeci. Zemřel 22. dubna roku 2022.
