Avraham Veselý

„Nedělali problémy. Ráno přišel celník, když jsme balili celý byt do velkých dřevěných beden. Přišel ráno, kouknul se a říkal: ‚Vy máte hodně práce.‘ A odešel. Večer přišel, dal na každou štempl, dostal peníze asi jako jeden měsíční plat a odešel. To byla celá kontrola. (Dá se říct, že to rodiče trochu zařídili, aby přivřel oči?) Ne, tak jim řekli, tak se to tenkrát dělalo, všichni to dělali. Kdyby nedali, tak on by se otočil a začal by, otevřete tohle, otevřete tohle. Za Slánského procesů (…) když našel jen něco třeba nejmenšího, hned je dali do žaláře a zkonfiskovali věci.“

„Hřbitov židovský. Učitelka, nevím, jestli byla Židovka, nebo nebyla, začala vykládat o holocaustu. Říkala, že Němci zabili všechny Židy. Já jsem se chtěl přihlásit, ne všechny, já jsem tady, já existuju. Věděl jsem, že jsem Žid, že chceme jít do Izraele. Také v tom prvním internátu, když mi bylo pět let, najednou přišla (vychovatelka). Byli jsme na výletě v lese, přišla ke mně, objala mne: ‚Neboj se, ty nejsi jako všichni, já se o tebe budu starat.‘ Dostal jsem nějaké bonbony. Věděl jsem, že ony asi viděly ve sprše, že jsem obřezaný, že mám brit mila.“

„Já jsem Petr Veselý, narodil jsem se v roce 1948 v Bratislavě. Do pěti let jsem žil v Bratislavě, potom jsme přešli do Prahy. Tam moji rodiče byli zatknutí komunisty, dostali trest za velezradu. Otec seděl devět let, matka asi tři roky. Bratr byl maličký, byly mu dva tři roky, byl v internátu pro takové děti, já jsem byl v jiném internátu, začal jsem tam chodit do školy. Když moje matka byla propuštěná, tak jsem se vrátil do Prahy. Chodil jsem do školy v Praze až do roku 1963, otec byl propuštěn v roce 1960. V roce 1964 komunisté je nechali odejít do Izraele.“

„Kde na světě člověk nemůže odejít? To není, že něco udělal, on chtěl odejít do jiné země. To je něco obyčejného. Nelíbí se mi tady, jdu do Ameriky, nelíbí se mi tu, jdu do Ruska. Co on udělal? Nic. To bylo něco směšného. Byl devět let v žaláři, že chtěl odejít do Izraele, nic jiného.“