„V roce 1939 přišla okupace a zřízení protektorátu. To byla pro nás velká rána. Nevěděli jsme, co bude. (…) Netušili jsme, že dojde k válce. Konec školního roku 1939 – a museli jsme se rozhodnout, zda zůstaneme ve Francii. Nebylo to proto, že bych snad tušil, že vypukne válka. Jen jsme nevěděli, zda se budeme moci vůbec do Francie někdy znovu vrátit. Měl jsem strašně rád přírodu, jezdili jsme tam se stanem, tábořili jsme u řeky Garonne. (…) Strávíme prázdniny pod stanem a pak se uvidí.“
„Povolávací lístek do armády jsem dostal na osmého dubna. Dost dobře si to pamatuju, to jsou moje narozeniny. Přesně na mé 19. narozeniny jsem se hlásil v Agde. (…) Byli jsme povoláni k nástupu, aby nás rozřadili do jednotek. Ptali se nás také, čím jsme byli v civilním životě. (…) Formovala se nově radiotelegrafní rota. Většinu studentů jako já zařadili do telegrafní roty, snad předpokládali, že se morseovku naučíme nejrychleji.“
(Při sběru vína nás zastihla zpráva o vypuknutí války.) „Druhý den tam přišel za námi četník, francouzský policista, že když jsme Češi, tak jsme tedy občané Říše a patříme do internačního tábora. Říkali jsme mu, že jsme Češi, chceme vstoupit do armády a bojovat s Francií proti Němcům. (…) Byl neoblomný, ale pak se obměkčil. – ‚Vy patříte do Nîmes, já vás tady nechci vidět.‘ Odjeli jsme tedy do Nîmes a hlásili jsme se na prefektuře. (…) Nabízeli nám vstup do cizinecké legie, to jsme však nechtěli, v té době československá armáda ve Francii ještě neexistovala. Nám se do té legie moc nechtělo, věděli jsme, jak to tam chodí.“ (…)
„Jak jsem se dostal do odboje, do československé armády ve Francii? To byla souhra náhod a musím začít už v roce 1937. Studoval jsem na reálném gymnáziu na Smíchově. (…) V páté třídě jsem se dozvěděl, že se mohu přihlásit na studium ve Francii. Podmínka byla mít vyznamenání od první do páté třídy, což jsem splňoval, ale nebyl jsem nejlepší. Bavily mne jazyky, v tom jsem vynikal, přírodovědné obory už tolik ne. (…) Neměl jsem samé jedničky, na jedničku z matematiky jsem se nikdy nedostal. Nemyslel jsem, že se tam dostanu. Byly to přihlášky z celé republiky a bylo jich vybráno sedm.“
„V Británii jsem byl určitou dobu i jako telefonista přidělený na ústředně velitelství brigády v Leamington Spa. Měl jsem přepojovat hovory na ústředně. Byly tam i vzkazy typu: 22LHQ to CIABG. To jsem vůbec nevěděl, co to je. Až praxí jsem se dozvěděl, že to znamená 22. styčné velitelství (Liaison Headquarters) mezi britskou armádou a naší armádou. CIABG byla zkratka pro naši armádu - Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group.“
Nadporučík v. v. Karel Veselý se narodil v roce 1921 v Praze. Vyrůstal v Černošicích u Prahy. Až do kvinty studoval na gymnáziu v Praze. V roce 1937 se přihlásil ke studiu ve Francii v Nîmes. O letních prázdninách roku 1939 se rozhodl prodloužit si pobyt ve Francii, 1. září však vypukla druhá světová válka. Přesně o svých devatenáctých narozeninách tak Karel Veselý narukoval v Agde do formující se československé zahraniční armády. Jako telegrafista se účastnil ústupových bojů ve Francii. V Británii Karel Veselý sloužil u telegrafní roty spojovací čety při obrněném velitelském vozu (ACV). Na této pozici sloužil i v Belgii pod generálem Liškou v týlu operace při obléhání Dunkerque. Po válce pan Veselý začal studovat Filozofickou fakultu UK, obor angličtina-francouzština a po jeho absolvování až do odchodu do důchodu vyučoval angličtinu. Na začátku 50. let byl pan Veselý na brigádě v Královédvorské cementárně, kde při nehodě u stroje přišel o pravou ruku.
