Václav Wagner

* 1936

  • „Ten zmiňovaný ekonom, o kterém jsem před chvílí mluvil – že když jsem vyprávěl o Rakousku, tak říkal: ‚Vždyť to, Václave, není pravda,’ – tak ten se zastřelil. Ten prostě neunesl – jak oni říkali, ti pravověrní komunisti – neunesl tu zradu. Prostě oni žili i pro toho Dubčeka. I když v naší rodině jsme říkali: ‚Komunista zůstane komunistou, i když bude přebarvenej, ale bude se nám lepší dýchat.’ Takže oni opravdu tihle kovaní komunisti žili Pražským jarem a tou změnou. Já si osobně myslím, že těch, ve kterých ta nenávist zůstala, takových těch Indrů a podobných, že jich byla jenom hrstka v tu chvíli. On se jmenoval Dohnal, tenhle, dneska… no, je mrtvej, dávno.”

  • „Oni se snažili to přepadení tak nějak nahrát na to, aby víceméně... to je můj subjektivní názor, tedy. Ale aby zdůvodnili, proč vtrhnou do ložnice mladých lidí nebo některých dětí ještě a za takového halasu – že hledají zbraně. A údajně student Pavel Kučera, což byl pozdější monsignore a velký církevní hodnostář, který emigroval, ale pak se vrátil, prostě taková vůdčí osobnost jezuitská a církevní, tak ten vykřikl v té jídelně, že ne, žádné zbraně, že viděl, jak ty zbraně stěhují do objektu. Já jsem tenkrát si myslel: ‚No, Pavle, to tě zmlátěj nebo něco’, ale oni to přešli. A tam potom byl takový nějaký proslov toho jednoho a ten v podstatě řekl, že teď teprve prozřeme do světa – až nebude to tmářství flanďáků a jiných černokněžníků. Že nás zachránili z rukou, nevím koho.”

  • „Když ale mluvím s některým z těch mých vrstevníků, tak se stýskalo všem, protože jedenáctiletý kluk… teď ten režim v tom internátě byl opravdu jezuitsky vojenský.“ – „A jenom tedy, že vás přeruším: to bylo jezuitské gymnázium?“ – „Jezuitské, no. Potom, pokud to s velkým odstupem hodnotím, tak to bylo gymnázium, které opravdu něco někomu dalo, protože tam hned od primy jsme měli latinu, přibyla řečtina. A francouzštinu hned, od kvarty by byla ještě angličtina. V té době prostě se ty řeči moc nevyučovaly. A ten profesorský sbor byl na vysoké úrovni, to byli v podstatě univerzitní profesoři.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 22.06.2020

    (audio)
    délka: 01:47:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 29.06.2020

    (audio)
    délka: 01:27:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Před půlnocí se rozsvítila světla

V primě jezuitského gymnázia, 1947/48 (Václav Wagner třetí zleva v prostřední řadě)
V primě jezuitského gymnázia, 1947/48 (Václav Wagner třetí zleva v prostřední řadě)
zdroj: Archiv pamětníka

Václav Wagner se narodil 3. února 1936 v Praze. Rodiče, věřící katolíci, ho v roce 1947 poslali do internátního jezuitského gymnázia v Bohosudově. Po krátké přestávce způsobené komunistickou školskou reformou probíhala výuka do dubna 1950, kdy komunisté spustili první fázi tzv. Akce K – přepadení klášterů a odvlečení řeholníků do internace. V noci ze 13. na 14. dubna vtrhli příslušníci SNB a Lidových milicí i do ložnice, kde spali bohosudovští gymnazisté. Václav vzpomíná na hrubé chování milicionářů, štěkot psů i na noční cestu vězeňskými autobusy. Po návratu do Prahy se vyučil dřevomodelářem, díky čemuž následně jako „dělnický kádr“ mohl vystudovat průmyslovou školu. V 60. letech pracoval jako úředník v ČKD, kde prožil vpád vojsk Varšavské smlouvy. Dne 22. srpna 1968 konal hlídku během mimořádného, tzv. Vysočanského sjezdu KSČ, který odsoudil okupaci. Byť se nikdy nestal členem strany, za normalizace pracoval ve Federálním cenovém úřadě. Po revoluci pak tento úřad pomáhal zrušit a působil jako ředitel odboru cenové politiky na ministerstvu financí.